Vjačeslav Ivanovič Lobko

Účastnil se první světové i občanské války, během níž sloužil v technických oddílech při stavbě železničních tratí. V r. 1920 byl evakuován do Konstantinopole. V r. 1921 pracoval v konstantinopolské pobočce anglické firmy Evans Sons. V listopadu téhož roku přijel do Československa. V r. 1926 dokončil studium na Vysoké škole strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT v Praze a odjel do Francie, kde pracoval na stavbě dálkového vedení a elektrických instalací u firmy L´Energie Industrielle v Montargis. Po návratu do Československa pracoval od února 1928 do 30. září 1932 jako konstruktér těžkých strojů ve Škodových závodech v Praze na Smíchově. Stavěl prodloužení elektrifikované trati Tábor – Bechyně. Do prosince 1935 působil jako pomocná vědecká síla v Ústavu výroby a rozvodu elektrické energie ČVUT. Později byl zaměstnán v České Zbrojovce v Praze. Byl pohřben na ruském hřbitově v Praze na Olšanech.