Kirill Nikolajevič Maljušickij

Narodil se v rodině profesora, pocházejícího z rodu tatarsko-litevských knížat. Za občanské války bojoval v Severní armádě generála J. K. Millera a v armádě A. V. Kolčaka. Po porážce odjel na Krym, odkud byl v prosinci 1920 evakuován do Konstantinopole, odkud odjel do Československa. Vystudoval Vysokou školu báňskou v Příbrami a poté pracoval Praze. Ve třicátých letech byl jako odborník na vysoké pece vedoucím dílen v kladenských slévárnách. Byl členem Ruského vševojenského svazu a předsedou Fondu ruských studentů v ČSR, Svazu báňských inženýrů a Spolku Gallipolců v Příbrami. V r. 1926 zastupoval ruské studenty z Československa na Ruském zahraničním sjezdu v Paříži. V r. 1944 odjel do Rakouska. V r. 1953 přijal mnišské postřižení jako hierodiákon, v r. 1954 se stal hieromonachem. Byl představeným kláštera ctihodného Jova Počajevského v Mnichově Obermenzingu (1959 – 1966). V r. 1959 se stal igumenem a v r. 1963 archimandritou.