Nikolaj Vasiljevič Manochin
Další varianty jména: Manichin,
V letech 1906 – 1913 studoval na České škole technické v Praze, po ukončení studia se vrátil do Ruska. V r. 1923 byl vyslán na služební cestu do Prahy, kde tehdy žil jeho otec. Do SSSR se již nevrátil a zůstal v Československu. Od r. 1932 učil na Zemské československé strojní průmyslové škole v Kolíně, po druhé světové válce se stal odborným asistentem na Strojní fakultě Českého vysokého učení technického v Praze. Byl předsedou Svazu ruského sokolstva v zahraničí (1933 – 1939) a členem Ruské akademické skupiny v ČSR. Publikoval v českých sokolských časopisech. V sedmdesátých letech u dcery v Brně, poslední léta života strávil v domově důchodců v Terezíně. Byl pohřben na ruském hřbitově v Praze na Olšanech.
Otec: Vasilij. Děti: dcera, provdaná Haindrichová.
Práce ruské, ukrajinské a běloruské emigrace vydané v Československu 1918 – 1945 (Bibliografie s biografickými údaji o autorech). D. 1, sv. 2. Bibliografii zpracovaly Zdeňka Rachůnková a Michaela Řeháková, biografická hesla zpracoval Jiří Vacek za spolupráce a redakce Z. Rachůnkové a M. Řehákové; úvod J. Vacek. Národní knihovna ČR, Praha 1996.
Kartotéka ruských, ukrajinských a běloruských emigrantů v meziválečném Československu (Slovanská knihovna Praha); Soukromý archiv A. Kopřivové.
Хроника культурной, научной и общественной жизни русской эмиграции в Чехословацкой республике. Т. 2. 1930 – 1939. Под ред. Л. Белошевской. Славянский институт АН ЧР, Прага 2001.