Iosif Dmitrijevič Markov

V letech 1900 – 1908 studoval na 2. německém gymnáziu ve Lvově. V r. 1908 nastoupil na Právnickou fakultu Vídeňské univerzity, v r. 1909 přešel na Právnickou fakultu Lvovské univerzity a současně dálkově absolvoval Obchodní akademii ve Vídni. V r. 1913 dokončil studium na právnické fakultě a začal studovat na fakultě filozofické. Na začátku první světové války byl zatčen jako možný špion, po propuštění odjel v r. 1915 do Rostova na Donu. V r. 1919 byl tamní univerzitou poslán na stáž na evropské univerzity. Do Ruska se nevrátil, krátce žil ve Francii a Rakousku a v r. 1921 se usadil na Podkarpatské Rusi, kde pracoval jako notářský asistent v Mukačevu a Užhorodu. Od r. 1926 působil na pražské Ruské právnické fakultě. V r. 1928 se stal docentem dějin slovanského práva na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. V r. 1937 získal československé občanství. V r. 1939 byl jmenován mimořádným profesorem právnické fakulty bratislavské univerzity. V letech 1946 – 1950 působil na univerzitě jako profesor československých a obecných dějin práva, v letech 1948 – 1949 byl děkanem právnické fakulty. Na Slovensku založil nový vědecký obor – dějiny slovanského práva. Publikoval řadu prací o dějinách českého práva. Byl členem Svazu ruských spisovatelů a novinářů v ČSR a Učené společnosti Šafaříkovy v Bratislavě.