Alexandr Nikolajevič Mitinskij

V r. 1897 dokončil studium na Imperátorském báňském institutu v Petrohradě. V r. 1899 se stal asistentem a v r. 1902 mimořádným profesorem Báňského institutu na katedře užité a hornické mechaniky. Od r. 1905 byl profesorem mechaniky na Vyšších ženských stavebních kurzech, od r. 1906 pracoval ve státních i soukromých firmách. Byl státním radou. Spolupracoval s redakcí encyklopedického slovníku F. A. Brokgauze a I. A. Jefrona. V r. 1906 se stal ředitelem Verchně-Isetských závodů v Petrohradě. Byl členem Inženýrské rady a Báňského vědeckého výboru a místopředsedou Metalurgické společnosti. Po r. 1908 byl generálním tajemníkem Verchně-Isetské báňské a hutní společnosti. V letech 1919 – 1920 sloužil jako hutní inženýr v Dobrovolnické armádě na Jihu Ruska. V r. 1920 emigroval do Bulharska, kde pracoval v sofijské zbrojovce. Od r. 1921 byl řádným profesorem Lublaňské univerzity. Byl členem tamního Svazu ruských inženýrů. V r. 1924 odjel do Československa. Od 12. března téhož roku se stal profesorem metalurgie na Vysoké škole báňské v Příbrami, kde působil až do r. 1935. Zřídil zde muzeum metalurgické technologie. Byl členem zkušební komise pro státní zkoušky z metalurgie. V letech 1935 – 1939 působil jako konzultant Škodových závodů v Plzni. Byl členem Ruské akademické skupiny, Rady ruských profesorů, místopředsedou Česko-ruské jednoty, Odborového svazu ruských inženýrů a techniků v protektorátu Čechy a Morava, čestným členem Spolku posluchačů hutnického inženýrství a důstojníkem Čestné legie. V r. 1945 odjel do západní Evropy. V Mnichově se stal děkanem a prvním rektorem Univerzity UNRRA pro vysídlené osoby. V r. 1949 odjel do USA. Byl členem Ústavu litiny a oceli, Americké společnosti pro zpracování oceli a Americké asociace slévačů.