Vadim Vladimirоvič Morkovin

Poté, co byl jeho otec uvězněn a následně vypovězen do Taškentu, odjel v září 1923 s matkou do Prahy. Výjezdní vízum jim zařídil B. V. Morkovin. V říjnu téhož roku odjel do Moravské Třebové, aby tam na tamním Ruském reálném reformním gymnáziu dokončil středoškolské vzdělání. Maturoval v r. 1926. V r. 1935 dokončil studium na Vysoké škole inženýrského stavitelství ČVUT. Během studia si přivydělával jako statista ve filmu. Od r. 1931 pracoval jako úředník Zemského úřadu v Praze. 15. května 1938 získal československé občanství. Ve čtyřicátých letech pomáhal V. F. Bulgakovovi sbírat materiál pro jeho slovník ruských zahraničních spisovatelů. V r. 1942 byl zaměstnán v zemské pozemkové komisi v Brně, v r. 1943 byl přeložen zpět do Prahy. V témže roce musel nastoupit k protiletecké obraně. V květnu 1945 se jako člen revoluční gardy zúčastnil Pražského povstání. Po válce se vrátil k práci v pražské pozemkové komisi. Od r. 1949 pracoval v různých projektových ústavech. Po seznámení s Annou Teskovou, která mu předala své dopisy od M. I. Cvetajevové, se od r. 1950 se systematicky zabýval dílem a životem této básnířky, překládal ho do češtiny a publikoval články v časopise Naše řeč. V r. 1953 obhájil na Českém vysokém učení technickém doktorskou disertační práci. V r. 1964 odešel do důchodu. Od konce šedesátých let externě spolupracoval s Institutem jazyků a literatur AV SSSR. Byl členem literárního uskupení Poustevna (od r. 1931) a Společnosti přátel Ruského domova, místopředsedou Kanceláře ruské studentské sekce v ČSR (1931; v r. 1939 člen revizní komise). Publikoval ve sbornících Skit I a Skit II, v časopisech Volja Rossii, Nov’, Naše řeč a Československá rusistika. Napsal vzpomínky, které předal Památníku národního písemnictví v Praze. Zemřel na následky infarktu v sanatoriu Zámek Hrubá Skála. Byl pohřben na ruském hřbitově v Praze na Olšanech.