Dmitrij Iosifovič Nedzvedskij

Absolvoval Reálné učiliště sv. Pavla v Oděse a strojní oddělení Kyjevského polytechnického institutu. V letech 1910 – 1914 pracoval ve strojírnách, poté byl do r. 1918 profesorem Kyjevského polytechnického institutu. Během občanské války sloužil v Ozbrojených silách Jihu Ruska a v Dobrovolnické armádě. 1. listopadu 1920 byl s částí Wrangelovy armády evakuován na lodi Don na poloostrov Gallipoli. Působil jako inženýr intendanční služby 1. armádního sboru Dobrovolnické armády. Jako člen Ruské akademické skupiny v Konstantinopoli zkoušel prvních sto ruských studentů před jejich odjezdem do Československa. Byl předsedou Gallipolské akademické skupiny. V r. 1921 odjel do Bulharska, kde sloužil jako inženýr u železničního praporu v Šumenu. Do Československa přijel 31. května 1922. Přednášel v Ruském institutu zemědělského družstevnictví v Praze, od srpna 1927 do října 1931 pracoval ve Škodových závodech v Plzni. Byl tajemníkem oddělení přírodních a agrárních věd Studijního kolegia při Výboru pro umožnění studia ruských studentů, členem Ruské akademické skupiny v ČSR, Spolku ruských inženýrů a techniků v ČSR, Jednoty ruských emigrantských organizací, Bratrstva pro pohřbívání ruských pravoslavných občanů a pro ochranu a udržování jejich hrobů v ČSR a Gallipolského krajanského spolku v Praze a v Bratislavě. V letech 1930 – 1931 předsedal farní radě ruské pravoslavné komunity v Plzni. Je pohřben na ruském hřbitově v Praze na Olšanech.