Pavel Lavrenťjevič Nikitin
Od r. 1911 studoval v Charkovském technologickém institutu, po vypuknutí první světové války byl povolán do armády. Sloužil jako důstojník u Donského inženýrského a ženijního pluku. Za občanské války bojoval v řadách Dobrovolnické armády. V r. 1920 byl s armádou generála P. N. Wrangela evakuován z Krymu do Turecka. Do podzimu 1921 pobýval v táboře Çatalca, v říjnu téhož roku odjel se skupinou studentů do Československa. Vystudoval Vysokou školu strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT v Praze a od 15. října 1925 pracoval v chrudimské strojírně, slévárně a kotlárně Fr. Wiesner. Byl členem Spolku ruských techniků a inženýrů v ČSR a Svazu ruských techniků a inženýrů v ČSR.
Otec: Lavrentij. Manželka: Natalija (do Československa přijela s dcerami z Charkova v r. 1925). Děti: Natalija (1916, Charkov? – ?); Valentina (1918, Charkov – po 2000, Chrudim; lékařka. Studovala na ruském gymnáziu v Moravské Třebové, v r. 1937 maturovala na ruském gymnáziu v Praze Strašnicích.).
Práce ruské, ukrajinské a běloruské emigrace vydané v Československu 1918 – 1945 (Bibliografie s biografickými údaji o autorech). D. 1, sv. 2. Bibliografii zpracovaly Zdeňka Rachůnková a Michaela Řeháková, biografická hesla zpracoval Jiří Vacek za spolupráce a redakce Z. Rachůnkové a M. Řehákové; úvod J. Vacek. Národní knihovna ČR, Praha 1996.
Chrudim, Poděbradova tř. 6.
Národní archiv, f. MZV – Ruská pomocná akce, k. 235; Soukromý archiv A. Kopřivové.