Fjodor Fjodorovič Nikišin

Po absolvování Duchovního semináře studoval na lékařských fakultách na univerzitách ve Varšavě a v Charkově. Během první světové války sloužil na rumunské frontě jako prozatímní zástupce lékaře bez plné kvalifikace u Revelského pěšího pluku. V březnu 1917 studia na univerzitě dokončil a začal pracovat jako asistent na histologickém oddělení chirurgické kliniky při Charkovské univerzitě. Během občanské války pracoval jako starší sekundář na chirurgii 21. nemocnice Dobrovolnické armády v Sevastopolu. V listopadu 1920 byl evakuován do Konstantinopole, kde pracoval jako chirurg ve francouzských nemocnicích v Maltepe a Yildizu. Do Československa přijel 7. listopadu 1921 jako vedoucí jednoho ze studentských transportů. Od 1. ledna 1923 do 31. října 1934 byl zaměstnán jako asistent na 1. chirurgické klinice Univerzity Karlovy (v r. 1928 byl univerzitou vyslán na studijní cestu do Paříže a Cambridge). V r. 1929 získal československé občanství. Ve třicátých letech vedl chirurgické oddělení v sanatoriu v Mladé Boleslavi a od r. 1944 pracoval opět v Praze. Byl členem Ruské akademické skupiny (1929), Ruského studijního kolegia Výboru pro umožnění studia ruských studentů v ČSR (prověřoval znalosti uchazečů o studium lékařství) a Bratrstva pro pohřbívání ruských pravoslavných občanů a pro ochranu a udržování jejich hrobů v ČSR. Byl jedním ze zakladatelů a prvním předsedou Svazu ruských lékařů, občanů ČSR a redaktorem časopisu Russkij vrač v Čechoslovakii (později Russkij vrač v Čechii i Moravii), který svaz od r. 1934 vydával. Založil a řídil církevní pěvecký sbor při chrámu sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze. V dubnu 1945 odjel do Německa. Pracoval jako ředitel nemocnice v Heiligenstadtu a jako chirurg konzultant vojenské správy britské zóny v Göttingenu. Byl autorem více než čtyřiceti odborných prací.