Petr Ivanovič Nosaľ

Po maturitě na gymnáziu v Lublinu (1911) studoval do r. 1915 na Právnické fakultě Petrohradské univerzity. Studium nedokončil kvůli mobilizaci. Účastnil se první světové války. V r. 1915 absolvoval Usť-Ižorskou školu pro praporčíky západního a jihovýchodního frontu, od února 1916 do března 1918 sloužil u 55. samostatné ženijní roty. 26. prosince 1918 byl z armády propuštěn. Do r. 1919 působil jako úředník v Simferopolu. Během občanské války sloužil v hodnosti podporučíka v Ozbrojených silách Jihu Ruska. 16. června 1919 byl s ženijními jednotkami Dobrovolnické armády evakuován do Konstantinopole, kde si vydělával na živobytí v maloobchodě a prací v zařízeních Amerického Červeného kříže. Do Československa přijel z Konstantinopole se skupinou studentů v r. 1922. Vystudoval Ruskou právnickou fakultu v Praze (1924) a České vysoké učení technické se specializací na pojišťovnictví (1930). Pracoval jako knihovník při právní sekci Svazu ruských studentů. V letech 1928 – 1945 pracoval v pražských pojišťovnách. Byl předsedou Jednoty ruských právníků v ČSR, členem Svazu ruských studentů a strany Rolnické Rusko (ve 30. letech byl jejím tajemníkem). 27. května 1945 byl zatčen jednotkami sovětské vojenské kontrarozvědky SMERŠ, deportován do SSSR a odsouzen k deseti letům v nápravněpracovních táborech. O jeho dalším osudu není nic známo. 11. listopadu 1991 byl rehabilitován.