Petr Pavlovič Pankratov
Studoval v Tiflisu. Za občanské války vstoupil do Dobrovolnické armády. V březnu 1921 byl evakuován do Konstantinopole, v listopadu téhož roku přijel s první skupinou studentů do Československa. Studoval na Vysoké škole inženýrského stavitelství ČVUT. Podílel se na výstavbě hlavní administrativní budovy v Užhorodu (Bílý dům). Byl předsedou Ruského národního bratrstva (1926), členem Jednoty ruských studentů, absolventů vysokých škol v ČSR, Ruského studentského křesťanského hnutí a Organizačního výboru pro svolání jeho sjezdu v Paříži v r. 1926 a místopředsedou tohoto sjezdu. V r. 1945 byl zatčen jednotkami sovětské vojenské kontrarozvědky SMERŠ a deportován do SSSR. O jeho dalším osudu není nic známo.
Otec: P. P. Pankratov. Matka: Valentina Eduardovna, rozená Lenc. Manželka: L. S. Pankratova-Iljašenko (manželství bylo uzavřeno 25. 11. 1923).
Praha VIII, Libeň, ubytovna Svobodárna, U Svobodárny 1100; Praha II, Nové Město, Pštrossova 32; Podkarpatská Rus.
Národní archiv, f. MZV – Ruská pomocná akce, k. 239; Soukromý archiv A. Kopřivové.
Российское зарубежье во Франции (1919 – 2000). Биографический словарь. В трех томах под общей редакцией Л. Мнухина, М. Авриль, В. Лосской. In: http://www.dommuseum.ru/museum/nauka/slovar/ [on-line].