Vladimir Dmitrijevič Pletnev

Po dokončení středoškolského studia absolvoval vojenskou službu jako důstojník pěchoty. V r. 1905 absolvoval Alexandrovskou vojenskou právnickou akademii, poté učil v Čugujevském pěchotním junkerském učilišti v Kyjevském vojenském okruhu. V lednu 1909 byl jmenován mimořádným profesorem na katedře vojenského trestního práva procesního Alexandrоvské vojenské právnické akademie. V letech 1910 – 1912 vedl knihovnu této akademie a současně přednášel státní právo v Bestuževských Vyšších ženských kurzech v Petrohradě. V květnu 1912 se stal magistrem trestního práva na Právnické fakultě Charkovské univerzity. V únoru 1913 byl ze zdravotních důvodů propuštěn z vojenské služby v hodnosti plukovníka. Byl advokátem petrohradské soudní komory, jako soukromý docent přednášel na Petrohradské univerzitě, na Alexandrоvské vojenské právnické akademii a na Vysokých školách Dělostřelecké správy. Působil rovněž jako redaktor novin Peterburgskij kurjer. Byl předsedou Spolku rozumné zábavy zaměstnanců obchodních podniků a vědeckým tajemníkem Slovanské společnosti. Po začátku první světové války se vrátil do aktivní služby jako náčelník štábu brigády zvláštního určení generála L. G. Kornilova na Kavkazské frontě (jako první napsal pro potřeby armády Kornilovův životopis). V r. 1918 vydával v Rostovu na Donu časopis Žizň. V r. 1919 odjel na pozvání vlády do Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. V Bělehradě založil 1. rusko-srbské gymnázium (do r. 1925 byl jeho ředitelem), technické kurzy pro ruské důstojníky a nemocnici pro děti s tuberkulózou ve městě Herceg Novi. Byl členem Státního výboru pro přijímání a umísťování ruských běženců V r. 1926 přijel do Československa, od r. 1934 žil v Casablance v Maroku. Je pohřben na tamním hřbitově.