Jakov Ivanovič Podgornyj

Pocházel z měšťanské rodiny. Studoval na reálném učilišti v Romnech v Poltavské gubernii a na Námořním učilišti v Petrohradě. V r. 1902 složil zkoušku pro velitele obchodních lodí dálkové plavby v oddělení obchodní mořeplavby Ministerstva financí, v r. 1907 absolvoval v Libavském učilišti kurzy pro námořníky sloužící na ponorkách a v r. 1908 důstojnické kurzy se zaměřením na miny. Sloužil jako důstojník a posléze jako velitel na ponorkách. Za občanské války sloužil v Ozbrojených silách Jihu Ruska, nejprve v Novorossijském vojenském přístavu a poté velel obrněnému vlaku a v r. 1919 se stal velitelem správy námořního těžkého dělostřelectva Donské armády. V r. 1920 byl jmenován velitelem transportní lodi Dalland. Společně s Ruskou eskadrou byl evakuován do tuniské Bizerty. V r. 1921 žil v Marseilles, v r. 1922 přijel do Československa. Od 1. června téhož roku byl zaměstnán ve Škodových závodech v Plzni v elektrotechnické továrně jako kreslič a detailista v konstrukci elektrických silnoproudých přístrojů a od března 1925 jako konstruktér min ve zbrojovce. Odtud byl v březnu 1926 přeložen do oddělení konstrukce cigaretových strojů, kde pracoval jako kreslič, a nakonec jako samostatný referent v oddělení konstrukce střel a výzkumu říčních min. V letech 1928 – 1931 vydával a redigoval časopis Zarubežnyj morskoj sbornik. V březnu 1932 odešel do penze a odstěhoval se do Prahy. Byl členem redakce časopisu Morskoj žurnal. V letech 1938 – 1939 spolupracoval s pařížským časopisem Armija i flot. Ve třicátých letech získal československé občanství. Byl členem Spolku ruských námořních důstojníků v Praze (Kajut-kompanija), Gallipolského krajanského spolku, Skupiny námořních důstojníků a od r. 1939 náčelníkem 6. oddělení Ruského vševojenského svazu v protektorátu Čechy a Morava. 15. května 1945 byl v Praze zatčen jednotkami sovětské vojenské kontrarozvědky SMERŠ, deportován do SSSR a odsouzen za „členství v běloemigrantské teroristické organizaci“. Zemřel ve vězení, okolnosti a datum smrti nejsou známé.