Sergej Porfirjevič Postnikov

Pocházel ze šlechtické rodiny. Vystudoval duchovní učiliště (1897) a Archangelský seminář (1903). Působil jako učitel ve škole v Ostrovljansku v Archangelském újezdu. Od r. 1906 byl členem Strany socialistů-revolucionářů (eserů). V letech 1909 – 1910 v Baku vydával a redigoval ilegální časopisy Morskaja volna a Sovremennik. V letech 1911 – 1915 studoval v ekonomickém oddělení moskevského Obchodního institutu. Založil a redigoval petrohradský časopis Zavety (1912 – 1914). Od podzimu 1914 pracoval ve Všeruském svazu měst. V březnu 1917 založil noviny Delo naroda (v letech 1917 – 1919 byl jejich redaktorem) a vydavatelství Revoljucionnaja mysľ. V témže roce se stal členem Petrohradské dumy a poslancem Ústavodárného shromáždění za Voroněžskou gubernii. Od r. 1918 byl členem ústředního výboru Strany socialistů-revolucionářů. V r. 1921 emigroval do Finska, v letech 1922 – 1923 žil v Berlíně, kde řídil literárně-umělecké oddělení novin Golos Rossii a redigoval časopis Revoljucionnaja Rossija. Od r. 1923 žil v Československu. Podílel se na založení Ruského historického zahraničního archivu a po celou dobu jeho existence byl vedoucím knižního oddělení (od 1. září 1923 do r. 1945). Publikoval v časopisech Sovremennyje zapisky a Volja Rossii, byl členem redakce pařížských stranických novin. V letech 1923 – 1924 dostával finanční podporu od Výboru pro zlepšení životních podmínek ruských spisovatelů a novinářů žijících v ČSR při MZV. Byl členem Zemgoru (Sjednocení ruských činitelů městských a venkovských samospráv; nepolitická organizace pomáhající emigrantům) a bibliografické komise Výboru ruské knihy. V r. 1928 vydal knihu Russkije v Prage, ve které shromáždil základní informace o ruské emigraci. V polovině třicátých let získal československé občanství. 31. května 1945 byl zatčen jednotkami sovětské vojenské kontrarozvědky SMERŠ, deportován do SSSR a 12. listopadu 1945 odsouzen „za protisovětskou činnost“ k pěti letům v nápravněpracovních táborech. Trest si odbýval v Dubravlagu, Kamurallagu a Sevurallagu. V r. 1950 byl jako práce neschopný invalida přemístěn do Nikopole v Dněpropetrovské oblasti USSR do péče své sestry L. P. Pokidinové. Pracoval jako vrátný v čajovně. V r. 1953 byl amnestován, v r. 1954 mu bylo uděleno sovětské občanství a v listopadu 1955 se vrátil do Československa. Po návratu pracoval ve Slovanské knihovně. Je pohřben na ruském hřbitově v Praze na Olšanech. V r. 1989 byl rehabilitován. Pseudonymy: Bogdan Mirzoždanov Knunijan, Vladimir Alexandrovič Špakov (stranické); Krajskij Sergej, S.P., S. P‑ov.