Georgij (Jurij) Petrovič Prizemin

V r. 1915 absolvoval Kurské reálné učiliště a poté studoval na Michajlovském dělostřeleckém učilišti v Petrohradě. V r. 1917 byl mobilizován, sloužil u 2. jízdní dělostřelecké baterie. Po vypuknutí občanské války bojoval v armádě generála P. N. Wrangela. V r. 1920 byl po absolvování přípravky pro nižší důstojníky přidělen k důstojnickému oddílu jízdní baterie v Sevastopolu. V listopadu 1920 byl s armádou generála P. N. Wrangela evakuován na poloostrov Gallipoli, kde absolvoval dělostřelecké kurzy. V r. 1926 odjel do Bulharska, kde absolvoval zeměměřičský kurz. V r. 1925 přijel do Československa. V r. 1932 dokončil studium na Vysoké škole inženýrského stavitelství ČVUT. Byl zaměstnán v pardubické stavební firmě Kunc. V r. 1936 získal československé občanství a odstěhoval se na Slovensko. Podílel se na stavbě železnice mezi Prešovem a Strážském. Během druhé světové války vedl stavební oddělení ve Zvolenu. Po válce se podílel na obnově zničených silnic, železnic, mostů a tunelů na trase Banská Bystrica – Horná Štubňa. Jako hlavní inženýr pracoval na stavbě Nové Dubnice. Po odchodu do důchodu pokračoval v práci jako projektant v Trenčíně. Byl členem Svazu Gallipolců, Ruského Sokola a Jednoty ruských emigrantských organizací.