Nikolaj Alexejevič Rajevskij

Autor knih o A. S. Puškinovi. Pocházel ze šlechtické rodiny. V r. 1913 maturoval na gymnáziu v Kamenci-Podolském. Čtyři semestry studoval na přírodovědeckém oddělení Matematicko-fyzikální fakulty Petrohradské univerzity, kde se věnoval bádání v biologické laboratoři. V zimě 1915 se přihlásil jako dobrovolník do armády a začal studovat na Michajlovském dělostřeleckém učilišti. Sloužil postupně na rumunské, jihozápadní a západní frontě. V r. 1918 vstoupil do Dobrovolnické armády a sloužil jako důstojník v Drozdovově divizi. 1. listopadu 1920 byl na parníku Tigr evakuován z Novorossijsku na poloostrov Gallipoli, kde zůstal do 1. září 1921. Poté odjel do Bulharska, kde vyučoval cizí jazyky. 4. dubna 1924 odjel ze Sofie do Československa. V r. 1930 dokončil studium na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a získal titul doktora přírodních věd. Současně se učil francouzsky v Institutu Ernesta Denise, kde zároveň pracoval jako pomocný knihovník. Zabýval se i literární činností. Na konci třicátých let se intenzivně věnoval problematice vztahu A. S. Puškina k Čechům a jako první bádal v archivu na zámku Brozdany, kde žila starší sestra Puškinovy manželky. Své práce předal do Ruského historického zahraničního archivu (byly vydány v r. 2010 v Moskvě). Byl členem Gallipolského svazu. 13. května 1945 byl zatčen jednotkami sovětské kontrarozvědky SMERŠ, deportován do SSSR a odsouzen k pěti letům v nápravněpracovních táborech a třem letům ztráty občanských práv. Od r. 1961 žil v Alma-Atě, pracoval jako překladatel v Republikánském institutu klinické a experimentální chirurgie. V srpnu 1968 se zúčastnil VI. mezinárodního sjezdu slavistů v Praze. V r. 1986 navštívil Slovanskou knihovnu, kde hledal své materiály, které po jeho zatčení zůstaly v Praze (fotografie, deníky, korespondenci a rukopisy). Je pohřben v Alma-Atě.