Valerian Ivanovič Romancov

Kozák stanice Chamketinské v Kubáňské oblasti. V r. 1914 absolvoval Michajlovské dělostřelecké učiliště. Během první světové války sloužil u dělostřelectva, po vypuknutí občanské války vstoupil do Dobrovolnické armády. Účastnil se 1. kubáňského ledového pochodu. V Ozbrojených silách Jihu Ruska velel od r. 1918 1. kubáňské kozácké baterii. Po porážce Dobrovolnické armády byl evakuován z Krymu na ostrov Lemnos, odkud odjel do Bulharska. Po r. 1925 odjel do Československa. Vystudoval Vysokou školu inženýrského stavitelství ČVUT v Praze a ve svém oboru pracoval nepřetržitě až do odchodu do penze; nejprve u soukromých firem Mádl a spol. a Pražák a spol. a po r. 1948 v různých stavebních firmách. Specializoval se především na projektování silničních staveb, z nichž mnohé realizoval jako stavbyvedoucí po celém Československu (včetně nejvýchodnějších oblastí Slovenska). Po válce se kromě dopravních staveb věnoval návrhům a kontrole statických výpočtů pozemních železobetonových staveb. Byl členem Spolku důstojníků dělostřelců.