Michail Nikolajevič Skalon

Pocházel ze šlechtické rodiny. V r. 1894 absolvoval petrohradský Pážecí korpus (vojenská gardová škola pro šlechtice) a poté sloužil jako důstojník gardového husarského pluku. Účastnil se rusko-japonské války. V r. 1914 byl povýšen na brigádního generála a jmenován velitelem 33. pěší divize. Během první světové války velel 21. armádnímu sboru. Během občanské války vstoupil do Dobrovolnické armády, kde velel 3. sboru vojsk Novorossijské oblasti pod velením brigádního generála N. N. Šillinga (1919 – 1920) a poté pěší divizi ve vojsku brigádního generála N. E. Bredova. V r. 1920 se zúčastnil tzv. Bredovova pochodu. Po odzbrojení jednotky byl spolu s ostatními internován na území Polska, v červenci 1920 se přes Rumunsko vrátil na Krym. V témže roce byl povýšen na brigádního generála a jmenován velitelem 3. armádního sboru Ruské armády. V době evakuace Krymu sloužil od 25. října do 1. listopadu 1920 jako guvernér Tauridy. Byl evakuován do Konstantinopole, odkud odjel do Bulharska. Do Československa přijel v únoru 1921. Usadil se v Protivíně, kde mu nabídl ubytování kníže Adolf Schwarzenberg a kde pracoval na schwarzenbergském panství. Je pohřben na místním hřbitově.