Filipp Semjonovič Suškov
Byl ředitelem Kubáňského vojskového dívčího gymnázia v Jekatěrinodaru. Byl členem Strany socialistů-revolucionářů (eserů), Ústředního výboru Všeruských zemských a městských svazů pro zásobování armády a předsedou Kubáňské rady. Účastnil se 1. kubáňského (ledového) pochodu. V r. 1920 byl ministrem školství Jihoruské vlády. V březnu 1920 byl na lodi Victoria evakuován z Krymu do Konstantinopole. Do října 1922 žil v Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, kde učil ruštinu v Ruském donském dívčím institutu ve městě Bela Crkva. V říjnu 1922 přijel na pozvání Zemgoru (Sjednocení ruských činitelů městských a venkovských samospráv; nepolitická organizace pomáhající emigrantům) do Československa a stal se ředitelem Ruského reálného reformního gymnázia v Praze (do r. 1929) a současně v něm do r. 1935 učil ruštinu a filozofickou propedeutiku. Byl členem Svazu ruských pedagogů v Československu, Všekozáckého zemědělského svazu a rady Ruského zahraničního historického archivu.
Manželka: Olga, rozená Beljajeva. Děti: Věra (1900, Jejsk v Kubáňské oblasti – ?; studovala na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. V r. 1945 pracovala ve Vinohradské nemocnici.); Sergej (1902, Jekatěrinodar – ?; po válce odjel do SSSR).
Praha II, Nové Město, Panská 16; Praha VII, Holešovice – Bubny, Vinařská 38, Rudolfova 16; Praha XIII, Strašnice 120.
Národní archiv, f. MZV – Ruská pomocná akce, k. 262.
Сухарев, Юрий Николаевич. Материалы к истории русского научного зарубежья. Кн. 1. Рос. фонд культуры [и др.], Мoсква 2002; Волков, Сергей Владимирович. База данных No2: «Участники Белого движения в России». In: http://www.swolkov.org/2_baza_beloe_dvizhenie/2_baza_beloe_dvizhenie_abc-01.htm [on-line].