Vladimir Pavlovič Šapilovskij

Pocházel z dědičné šlechty Jaroslavské gubernie. Studoval na kadetní škole v Nižním Novgorodu a na Konstantinovském dělostřeleckém učilišti. V r. 1914 byl přidělen k 624. pěší Tomské družině, později byl přeložen do Omsku. Se Sibiřským armádním sborem se účastnil bitev u Kalvárie, Mitavy a Bausky a bojů na rumunské frontě. Účastnil se občanské války – v Dobrovolnické armádě sloužil jako plukovník v Drozdovově divizi. 2. listopadu 1920 byl evakuován z Krymu na poloostrov Gallipoli, odkud v dubnu 1922 odjel do Bulharska. V Sofii pracoval jako zástupce účetního Ruského Červeného kříže. Do Československa přijel v červenci 1923. Studoval v Ruském pedagogickém institutu J. A. Komenského v Praze. Přednášel na Ruské lidové/​svobodné univerzitě. V letech 1925 – 1931 pracoval jako vychovatel na Ruském reálném reformním gymnáziu v Moravské Třebové. Byl členem vedení a místopředsedou Svazu ruských válečných invalidů a členem Svazu ruských pedagogů v ČSR, Spolku drozdovců, Svazu účastníků Velké války, Spolku Gallipolců a Ruského vševojenského svazu (počátkem dvacátých let byl za porušení disciplíny z posledních dvou jmenovaných spolků vyloučen). Je pohřben v kryptě chrámu Zesnutí přesvaté Bohorodice na ruském hřbitově v Praze na Olšanech.