Anton Maximovič Škelenko


Další varianty jména: Škelenok,
* 20. 1. 1889 Bekotino ve Vilenské gubernii, † 1945?
inženýr, voják z povolání, podplukovník československé armády

Pocházel z rolnické rodiny. Vystudoval Disněnské městské učiliště, Vilenské pěchotní junkerské učiliště a Nikolajevskou vojenskou akademii Generálního štábu v Petrohradě (1914). Během první světové války sloužil u různých bojových útvarů na jižní frontě. Od prosince 1917 byl náčelníkem štábu vrchního velitele vojsk Kavkazské fronty. V únoru 1918 odešel do výslužby, v r. 1919 vstoupil do Děnikinovy armády jako velitel štábu 5. divize. Později velel operačnímu oddělení v armádě generála P. N. Wrangela. Po evakuaci armády z Krymu do Konstantinopole odjel do Československa. V r. 1920 byl demobilizován. V letech 1920 – 1922 studoval geodézii na Českém vysokém učení technickém v Praze. V r. 1923 mu bylo uděleno československé občanství. 14. února 1923 vstoupil do československé armády a 20. února téhož roku byl v hodnosti kapitána přidělen do geodetického odboru ve Vojenském zeměpisném ústavu. Od 1. ledna 1925 byl zařazen jako geodet do triangulačního oddělení. V r. 1928 složil druhou státní zkoušku a získal titul inženýra. 1. března 1932 byl ustanoven velitelem triangulačního oddělení. 1. července 1937 byl povýšen na podplukovníka. Po květnové mobilizaci v r. 1938 zůstal v čele 2. triangulačního oddělení, po zářijové mobilizaci byl 2. října 1938 povolán k mobilizované armádě. Po okupaci v březnu 1939 byl 11. září téhož roku převeden do působnosti Ministerstva vnitra. V květnu 1945 byl zatčen jednotkami sovětské vojenské kontrarozvědky SMERŠ. Podle informací ruských emigrantů byl na podzim 1945 převážen z pražského vězení do tábora v Ratiboři a zemřel poté, co během transportu skočil do řeky. Na ruském hřbitově v Praze na Olšanech se nachází jeho symbolický hrob.

Rodinní příslušníci

Otec: Maxim. Matka: Anna, rozená Metlenko. Manželka: Jekatěrina Prokofjevna, rozená Byčkova (4. 12. 1888 – 5. 1. 1975, Praha; zpěvačka, učitelka hry na klavír. V r. 1922 jí bylo dovoleno odjet ze SSSR za manželem. Je pohřbenа na ruském hřbitově v Praze na Olšanech). Děti: Raisa, v 1. manželství Novotná, ve 2. manželství Koronovskaja (1919 – 2002; překladatelka, pedagožka).

Adresa

Praha XVI, Smíchov, Na Šumavě; Praha XV, Podolí, Nad sokolovnou 9; Praha XIX, Dejvice, Terronská 9.

Archiv

Vojenský ústřední archiv, osobní spis; Národní archiv, f. Oni byli první.

Literatura

Šrámek, Pavel. K důstojníkům československé armády odvlečeným v roce 1945 do SSSR. In: Bystrov, Vladimír. Z Prahy do GULAGu aneb překáželi. Bystrov, Praha 1999, s. 330 – 333; Рутыч, Николай. Биографический справочник высших чинов Добровольческой армии и Вооруженных Сил Юга России. Материалы к истории Белого движения. «Regnum» – «Российский архив», Москва 2002; Русская армия в Первой мировой войне. In: http://www.grwar.ru/persons/persons.html [on-line]. 

Autoři záznamu Hašková Dana