Jevgenij Francevič Šmurlo

Narodil se v rodině nižší šlechty litevského původu. V r. 1874 začal studovat na Právnické fakultě Petrohradské univerzity, ale ještě v témže roce přestoupil na historickоu a filologickou fakultu (1874 – 1878). V letech 1879 – 1891 učil dějiny na petrohradských gymnáziích, v Pavlovském a v Jekatěrininském ženském institutu a na Vyšších ženských (1884 – 1886). V r. 1887 založil v Petrohradě kroužek historiků. V r. 1888 obhájil magisterskou disertační práci a v letech 1889 – 1891 působil na univerzitě jako soukromý docent. V letech 1891 – 1903 byl profesorem na katedře ruských dějin Děrptské univerzity. Od podzimu 1903 působil v Římě jako nezávislý vědecký korespondent na historickо-filologickém oddělení Imperátorské akademie věd při Vatikánském archivu. Zabýval se výzkumem v italských archivech a v ruské knihovně v Římě. Byl čestným doktorem Padovské univerzity, čestným členem Institutu východní Evropy v Římě a dopisujícím členem Petrohradské akademie věd (1911). Během první světové války ho akademie poslala do Haliče, aby se staral o ochranu tamních památek, později se vrátil do Říma. 21. listopadu 1924 přijel do Československa jako předseda 3. sjezdu ruských akademických organizací, který se konal v Praze, a již zde zůstal. Československému státu prodal svoji knihovnu a za to získal vládní stipendium. Byl zakladatelem a předsedou Ruské historické společnosti (1925 – 1931), členem Svazu ruských pedagogů v Československu, rady a vědecké komise Ruského zahraničního historického archivu, historickо-filologického oddělení Ruského vědeckého kolegia a Výboru pro uctění památky Petra Velikého (1925). Byl čestným členem Slovanského ústavu v Praze. Je pohřben na ruském hřbitově v Praze na Olšanech.