Georgij Petrovič Tatarinov
Absolvoval reálné učiliště v Rostovu na Donu a poté studoval na vysokých technických školách ve Varšavě a v Moskvě. V prosinci 1916 byl mobilizován, sloužil v Rostovu na Donu. Účastnil se občanské války. 1. listopadu 1920 byl evakuován z Krymu do Konstantinopole, v lednu 1922 přijel se skupinou studentů do Československa. Vystudoval Českou technickou vysokou školu v Brně (1922 – 1926). Od prosince 1928 byl zaměstnán jako konstruktér ve Škodových závodech nejprve ve strojním oddělení, kde pracoval v oboru všeobecného strojnictví na rozvodech páry, plynu a stlačeného vzduchu, a později v oddělení plynových a dieselových motorů. Od dubna 1932 do listopadu 1933 pracoval ve firmě Elektrolux v Praze a současně přednášel na Českém vysokém učení technickém a vypracovával stavební a strojní plány. V letech 1934 – 1935 byl zaměstnán na Zemském úřadu v Praze jako stavební dozor technických prací a poté jako technický úředník u firmy Ing. Hejduk a Faix, továrna moderních čerpadel Praha a ve firmě Janka a spol. v Radotíně. Byl členem Spolku inženýrů a architektů (SIA). Zemřel na následky zranění po pádu pod vlak na nádraží v Radotíně. Je pohřben na ruském hřbitově v Praze na Olšanech.
Praha XIX, Bubeneč, Ul. Národní obrany 26; Plzeň, Střelecká 3, Škrétova 15; Starý Plzenec, Kollárova 270, Radobyčiská 22; Horní Černošice.
Národní archiv, f. MZV – Ruská pomocná akce, k. 266; Státní okresní archiv Plzeň, f. Škodovy závody, osobní spis; Kartotéka ruských, ukrajinských a běloruských emigrantů v meziválečném Československu (Slovanská knihovna Praha); Soukromý archiv A. Kopřivové.
Новости, № 34, 07.01.1937.