Nikolaj Nikolajevič Tilli

* 2. 11. 1882 Petrohrad, † ? Mnichov, Německo
voják z povolání, plukovník, publicista

Vystudoval Vilenské reálné učiliště, Vilenské pěchotní junkerské učiliště (1902) a Imperátorskou Nikolajevskou vojenskou akademii (1912). Od r. 1899 sloužil v armádě. Účastnil se rusko-japonské a první světové války. Byl zástupcem velitele oddělení štábu hlavního velitele armád jihozápadního frontu. Zodpovídal za organizaci automobilové a železniční dopravy. V září 1916 byl jmenován velitelem 3. hlavní technické správy v Petrohradě a v této funkci organizoval přesun nákladních aut a pásových traktorů na frontu. V r. 1917 odešel z armády a pracoval jako dopravní inspektor ve firmě Severoles, ve které měl na starosti dopravu dřeva do přístavů. Za občanské války sloužil v Ozbrojených silách Jihu Ruska. V r. 1918 působil za vlády hejtmana P. P. Skoropadského v Kyjevě, v r. 1919 emigroval do Konstantinopole. V r. 1924 přijel za svou rodinou do Československa. Pracoval nejprve jako úředník v dopravní kanceláři trnavského cukrovaru a od května 1929 byl zaměstnán ve Škodových závodech. Redigoval časopis Vojennyj vestnik. Byl členem Svazu důstojníků – účastníků války v Praze, Svazu ruských válečných invalidů a Ruského vševojenského svazu (v r. 1934 byl vyloučen kvůli podezření ze spolupráce se sovětským agentem). Publikoval v časopise Vojenské rozhledy a Novoje slovo (Berlín). V r. 1945 byl náčelníkem pražského štábu Komitétu pro osvobození národů Ruska. 30. dubna 1945 odjel do Německa, do Bavorska. Je pohřben na hřbitově v Mnichově.

Rodinní příslušníci

Manželka: Zinaida Nikolajevna, rozená Vojcechovskaja (1885 – ?; manželství bylo uzavřeno v r. 1906 v Petrohradě; sestra generála S. N. Vojcechovského.) Děti: Georgij (30. 7. 1909 – ?; hutní inženýr. Vystudoval Vysokou školu báňskou v Příbrami, byl zaměstnán ve Škodových závodech. Přijal sovětské občanství a v r. 1955 odjel do SSSR); Sergej (30. 7. 1909 – 31. 1. 1944, Königsberg, Německo; lékař. V r. 1920 byl společně s matkou evakuován z Krymu do Konstantinopole, odkud odjeli do Československa. Vystudoval Ruské reálné reformní gymnázium v Moravské Třebové a Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Pracoval jako chirurg v Nemocnici T. Bati ve Zlíně. Byl členem Svazu ruských lékařů – občanů Československa. Publikoval v časopise Russkij vrač v Čechoslovakii. Během druhé světové války působil jako lékař na okupovaném území SSSR a v Německu. Je pohřben na ruském hřbitově v Praze na Olšanech.).

Dílo

Práce ruské, ukrajinské a běloruské emigrace vydané v Československu 1918 – 1945 (Bibliografie s biografickými údaji o autorech). D. 1, sv. 2. Bibliografii zpracovaly Zdeňka Rachůnková a Michaela Řeháková, biografická hesla zpracoval Jiří Vacek za spolupráce a redakce Z. Rachůnkové a M. Řehákové; úvod J. Vacek. Národní knihovna ČR, Praha 1996.

Vyznamenání

Řád sv. Anny 4. třídy, 3. třídy s meči a stuhou (1905), 2. třídy (1915); Řád sv. Stanislava 3. třídy s meči a stuhou (1905), 2. třídy (1915); Řád sv. Vladimíra 4. třídy (1915); Svatojiřská zbraň (1916).

Adresa

Všenory 33.

Archiv

Národní archiv, f. MZV – Ruská pomocná akce, k. 267; Státní okresní archiv Plzeň, f. Škodovy závody, osobní spis; Kartotéka ruských, ukrajinských a běloruských emigrantů v meziválečném Československu (Slovanská knihovna Praha). 

Literatura

Хроника культурной, научной и общественной жизни русской эмиграции в Чехословацкой республике. Т. 2. 1930 – 1939. Под ред. Л. Белошевской. Славянский институт АН ЧР, Прага 2001; Волков, Сергей Владимирович. Офицеры армейской кавалерии. Опыт мартиролога. Русский путь, Москва 2004; Русская армия в Первой мировой войне. In: http://www.grwar.ru/persons/persons.html [on-line]. 

Autoři záznamu Hašková Dana