Vladimir Nikolajevič Tukalevskij

Od r. 1903 působil jako asistent zoologie u profesora J. N. Vagnera v zemědělských kurzech v Kyjevě. V r. 1911 dokončil studium na Historické a filologické fakultě Petrohradské univerzity. Pracoval v redakcích novin a časopisů Kooperacija, Golos minuvšego, Tolstovskij ježegodnik, Naša žizň a Teatraľnaja Rossija. Od r. 1913 byl zaměstnán ve Správě drobných úvěrů. Byl delegátem Mimořádného všeruského družstevního sjezdu (1917). Po Říjnové revoluci v r. 1917 se stal redaktorem časopisu Vestnik kooperativnogo kredita, brzy poté byl zatčen a krátce vězněn. V r. 1918 emigroval s rodinou do Finska do Terrioki, kde se stal ředitelem ruské školy a řídil agenturu Političeskije izvestija. Živil se rovněž jako novinář a zprostředkovatel informací o Rusku pro západoevropské novináře. V r. 1923 se přestěhoval do Československa. Byl ředitelem knihovny Zemgoru (Sjednocení ruských činitelů městských a venkovských samospráv; nepolitická organizace pomáhající emigrantům) a od r. 1924 ředitelem Ruské knihovny při MZV ČSR. Od r. 1927 byl vedoucím ruského oddělení Slovanské knihovny, které daroval svoji rozsáhlou knižní sbírku. Publikoval v českých periodikách. Udržoval styky i se sovětskými institucemi v Československu. V r. 1936 bylo jeho jméno zapleteno do moskevského politického procesu s G. J. Zinovjevem, L. B. Kamenevem a dalšími. Byl postaven mimo službu a pracovní poměr mu měl být ukončen k 31. prosinci. Mezitím však T. zemřel na rakovinu. Urna s jeho popelem byla uložena v kolumbáriu ve Strašnicích. Pseudonym: Slovan, Zriteľ.