Vladimir Nikolajevič Uklein

V r. 1916 absolvoval Penzenské reálné učiliště a začal studovat v Institutu občanských inženýrů v Petrohradě. Koncem r. 1919 odjel na Krym a v listopadu 1920 byl s částí Dobrovolnické armády evakuován na poloostrov Gallipoli, odkud následně odjel s jízdní divizí do Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Od 14. listopadu 1921 do 3. dubna 1922 studoval na Bělehradské univerzitě. 8. ledna 1923 odjel do Československa a ve studiu pokračoval na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze (studium dokončil v r. 1926). V letech 1925 – 1938 pracoval v ateliéru prof. A. Engla. V r. 1933 obhájil disertační práci na téma problematika světla a vzduchu v nemocnicích a získal titul doktora technických věd. Věnoval se především projektům budov zdravotnických zařízení. Připravil nerealizovaný projekt desetipatrového Baťova lékařského ústavu ve Zlíně (1935 – 1939). Společně s architektem J. Havlíčkem je autorem ideového návrhu úprav pražských fakultních nemocnic (1937 – 1938). V letech 1938 – 1945 vedl v Praze vlastní architektonický ateliér. V letech 1940 – 1943 projektoval rozšíření a modernizaci nemocnice ve Zlíně. Publikoval v odborných časopisech. 30. července 1945 byl zatčen jednotkami sovětské vojenské kontrarozvědky SMERŠ, deportován do SSSR a za protisovětskou činnost odsouzen k osmi letům v nápravně pracovních táborech (Karlag, Pesčanlag). Po propuštění v r. 1953 zůstal v SSSR. V letech 1960 – 1962 byl hlavním architektem města Karaganda-Termitau. 27. října 1960 byl rehabilitován. V letech 1960 – 1962 byl hlavním architektem měst Karaganda a Termitau. Od r. 1962 žil v Tule a pracoval jako hlavní inženýr Tulského oblastního projektu. Po odchodu do penze se zabýval dějinami ruské architektury Tulské oblasti a malířstvím.