Sergej Ivanovič (do křtu Izrail Mordchovič) Varšavskij
Pocházel z měšťanské rodiny. Po maturitě na poltavském gymnáziu vystudoval Právnickou fakultu Moskevské univerzity (1901). Pracoval v Moskvě jako právní zástupce a konzultant obchodní firmy I. D. Sytin i Kо. Byl členem výkonného výboru Dne tisku (Moskva, 1914 – 1915). Působil jako profesor na Právnické fakultě Moskevské univerzity. Za občanské války pracoval (od r. 1919) v Informační agentuře v Sevastopolu. Spolupracoval s novinami a časopisy Russkoje slovo, Kijevskaja mysľ, Jug Rossii a Večerňaja pressa (Konstantinopol). V r. 1920 byl evakuován do Konstantinopole, kde působil jako advokát a spolupracovník redakce novin Presse de Soir. V r. 1923 odjel do Československa. Na Ruské právnické fakultě v Praze přednášel trestní právo. Přednášel na Ruské lidové/svobodné univerzitě a spolupracoval s redakcemi novin Russkoje slovo a časopisu Naš puť (Charbin). Byl místopředsedou (1924 – 1928) a předsedou (1934 – 1940) Svazu ruských spisovatelů a novinářů v ČSR, členem Jednoty ruských právníků v Praze, Svazu bývalých soudních činitelů a ruských právníků S. V. Zavadského v Praze, Jednoty ruských emigrantských organizací v Československu a Společnosti přátel Ruského domova. V r. 1928 byl delegátem Svazu ruských spisovatelů a novinářů v ČSR na bělehradském Sjezdu ruských spisovatelů a novinářů v zahraničí. Své práce, ve kterých kritizoval situaci v SSSR, publikoval v ruských a českých periodikách. V r. 1940 stál v čele vojenské právní skupiny Vojenských vědeckých kurzů v Praze. V květnu 1945 byl zatčen jednotkami sovětské vojenské kontrarozvědky SMERŠ a deportován do SSSR, kde zemřel. Pseudonym: Poltavskij.
Otec: Mordcha Jankelevič. Manželka: Olga Petrovna, rozená Norova (10. 11. 1875 – 1961, Paříž, Francie; herečka). Děti: Natalja, provdaná Fialkovskaja (1903 – 1990); Georgij (1905 – 8. 3. 1923, Moravská Třebová); Vladimir (11. 10. 1906, Moskva – 22. 2. 1978, Ženeva, Švýcarsko; spisovatel, literární kritik. V r. 1919 emigroval do Konstantinopole, kde studoval na Ruském gymnáziu Všeruského svazu měst. Spolu s gymnáziem přijel do Československa do Moravské Třebové, kde v r. 1923 odmaturoval. Začal studovat na Ruské právnické fakultě v Praze, ale studium nedokončil. V květnu 1926 odjel na léčení do Francie a v r. 1927 se tam usadil natrvalo. Od r. 1951 žil v USA, od r. 1967 v Německu v Mnichově a v r. 1974 se vrátil do Francie.).
Práce ruské, ukrajinské a běloruské emigrace vydané v Československu 1918 – 1945 (Bibliografie s biografickými údaji o autorech). D. 1, sv. 1. Bibliografii zpracovaly Zdeňka Rachůnková a Michaela Řeháková, biografická hesla zpracoval Jiří Vacek za spolupráce a redakce Z. Rachůnkové a M. Řehákové; úvod J. Vacek. Národní knihovna ČR, Praha 1996.
Praha XII, Královské Vinohrady, Třída maršála Foche 84, Lublaňská 47.
Národní archiv, f. MZV – Ruská pomocná akce, k. 274; Národní archiv, f. Oni byli první; Kartotéka ruských, ukrajinských a běloruských emigrantů v meziválečném Československu (Slovanská knihovna Praha); Soukromý archiv A. Kopřivové.
Пушкарев, Семен Германович. Воспоминания историка 1905 – 1945. «Посев», Москва 1999; Хроника культурной, научной и общественной жизни русской эмиграции в Чехословацкой республике. Т. 1. 1919 – 1929. Под ред. Л. Белошевской. Славянский институт АН ЧР, Прага 2000; ibid, Т. 2. 1930 – 1939. Под ред. Л. Белошевской. Славянский институт АН ЧР, Прага 2001; Варшавский, Владимир. Незамеченное поколение. Дом русского зарубежья им. А. Солженицына, Русский путь, Москва 2010; Воспоминания. Дневники. Беседы. Русская эмиграция в Чехословакии. Сост. и общ. ред. Л. Белошевская. Славянский институт АН ЧР, Прага 2011; nekrolog: Континент, 1978, № 18, с. 263.