Michail Viktorovič Vasnecov

Vystudoval astronomii na Matematicko-fyzikální fakultě Moskevské univerzity (1908). Od r. 1912 pracoval v oděské hvězdárně a učil astronomii na vojenském leteckém učilišti. V r. 1914 vstoupil do armády jako letec. V r. 1920 byl znovu mobilizován. 14. listopadu téhož roku byl na lodi Siam evakuován s armádou generála P. N. Wrangela na poloostrov Gallipoli. Od konce r. 1921 žil v Bulharsku, kde přednášel na Amerických strojních kurzech v Sofii. Do Československa přijel v r. 1922. V r. 1932 byl vysvěcen na diakona, v r. 1933 na kněze. Působil jako druhý asistent představeného církevní obce při kostele sv. Mikuláše na Starém Městě v Praze (1933 – 1946), protojerej (1941), první asistent představeného církevní obce při kostele sv. Mikuláše (1946) a představený církevní obce při ruské kapli Zesnutí přesvaté Bohorodice v Praze na Olšanech (1946 – konec 60. let). Byl členem Ruského studijního kolegia v Praze a sekretářem Bratrstva pro pohřbívání ruských pravoslavných občanů a pro ochranu a udržování jejich hrobů v ČSR. Je pohřben na ruském hřbitově v Praze na Olšanech.