Sergej Grigorjevič Vilinskij
Maturoval na 1. klasickém gymnáziu v Kišiněvě (1895). Od srpna 1895 studoval na Historické a filologickém institutu v Petrohradě, který na vlastní žádost opustil v lednu 1896. Na podzim téhož roku začal studovat na slovansko-ruském oddělení Filozofické fakulty Novorossijské univerzity v Oděse. Po ukončení studia v r. 1900 pracoval v archivech v Moskvě a v Petrohradě. Od 8. května 1904 působil jako soukromý docent na Novorossijské univerzitě. V březnu 1909 získal titul magistra ruské slovesnosti a jako hostující profesor přednášel na univerzitách v Oděse a v Kazani. V r. 1914 byl jmenován řádným profesorem na katedře ruského jazyka Filozofické fakulty Novorossijské univerzity. Po obhájení disertační práce byl jmenován doktorem ruské slovesnosti (1914). Od září 1912 do března 1917 byl prorektorem Novorossijské univerzity. Byl členem mnoha zájmových organizací – Ruské geologické společnosti, Oděského spolku pro umění, Oděské bibliografické společnosti aj. 7. února 1920 emigroval do Bulharska, kde od dubna téhož roku vyučoval ruštinu na dívčím gymnáziu v Pleveni. V r. 1921 byl přeložen do Sofie, kde učil latinu na dívčím gymnáziu a současně vyučoval na ruském gymnáziu. V r. 1922 odmítl přeložení do Plovdivu a následně mu byla pedagogická činnost znemožněna. Od listopadu 1922 byl zaměstnán v Bulharské bance jako úředník. 12. dubna 1923 byl na návrh prof. Václava Vondráka jmenován smluvním profesorem ruské literatury na Masarykově univerzitě v Brně. Do Československa přijel na pozvání univerzity 25. května téhož roku. Na filozofické fakultě brněnské univerzity působil až do 31. července 1948, kdy byl penzionován. V letech 1925 – 1927 současně přednášel dějiny ruské literatury v Ruském pedagogickém institutu J. A. Komenského v Praze. 10. října 1931 získal československé občanství. Publikoval mimo jiné v časopisech Ruľ, Centralnaja Jevropa, Rossija i Slavjanstvo nebo Sbornik brnenskogo otdela SRS v ČSR. Byl členem redakce Českého slovníku bohovědného a autorem mnoha publikací z oblasti literatury, dějin a teologie. Byl členem Ruské akademické skupiny.
Otec: Grigorij Grigorjevič (1844 – ?; dvorní rada, místopředseda obchodního soudu). Matka: Naděžda Andrejevna. Manželka: 1. Pelagija, rozená Kuksina (? – okolo 1903); 2. Anna Nikolajevna, rozená Grinman (1. 1. 1883, Oděsa – 13. 6. 1942, Brno; zdravotní sestra). Děti: z 1. manželství: V. S. Vilinskij.
Práce ruské, ukrajinské a běloruské emigrace vydané v Československu 1918 – 1945 (Bibliografie s biografickými údaji o autorech). D. 1, sv. 1. Bibliografii zpracovaly Zdeňka Rachůnková a Michaela Řeháková, biografická hesla zpracoval Jiří Vacek za spolupráce a redakce Z. Rachůnkové a M. Řehákové; úvod J. Vacek. Národní knihovna ČR, Praha 1996; Dnešní Bulharsko. Bratislavská obec sokolská, Bratislava 1935.
Lidové noviny, 18. 1. 1950.
Brno, Dr. Tučka 6.
Národní archiv, f. MZV – Ruská pomocná akce, k.277; Archiv Masarykovy univerzity, A2 osobní spisy, f. 18/7 Sergej Vilinský; Archiv Masarykovy univerzity, A1 osobní spis, k. 234; Soukromý archiv A. Kopřivové.
Kudělka Milan – Šimeček, Zdeněk a kol. Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od r. 1760. Biograficko-bibliografický slovník. SPN, Praha 1972; Зернов, Николай. Русские писатели эмиграции: Биографические сведения и библиография их книг по богословию, религиозной философии, церковной истории и православной культуре: 1921 – 1972. G. K. Hall & Co., Boston 1973; Словарь русских зарубежных писателей. Сост. Булгаков, Валентин Федорович. Norman Ross Publishing Inc., New York 1993; Хроника культурной, научной и общественной жизни русской эмиграции в Чехословацкой республике. Т. 1. 1919 – 1929. Под ред. Л. Белошевской. Славянский институт АН ЧР, Прага 2000.