Alexandr Mironovič Abramov

Pocházel z kozácké rodiny. Vystudoval Donskou kadetní školu imperátora Alexandra III. v Novočerkassku a Novočerkasské kadetní učiliště. Od r. 1890 sloužil v armádě. Během první světové války velel na jihozápadní frontě 40. donskému kozáckému pluku a 2. brigádě 5. kozácké divize. Občanské války se účastnil v řadách Donské armády a Ozbrojených sil Jižního Ruska. 25. března 1920 byl na lodi Burgermeister Schroeder evakuován z Novorossijsku na ostrov Lemnos, v srpnu téhož roku odjel do Konstantinopole a odtud v r. 1923 do Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Od r. 1925 žil v Československu. Od r. 1926 byl zaměstnán v Ruském zahraničním historickém archivu jako zástupce vedoucího a zároveň jako tajemník Donského kozáckého archivu, který zachránil a přivezl s sebou do Prahy. V r. 1934 odešel do penze, v roce 1939 ho hrabě Carol Pálffy pozval na svůj zámek ve Slavkově u Brna, aby zde formálně zastával funkci správce. Byl členem Svazu ruských invalidů v ČSR, Donské kozácké stanice v Praze a jihovýchodního oddělení Ruského vševojenského svazu.