Michail Moisejevič Ajvaz

Karaim (příslušník krymského národa). Krátce navštěvoval gymnázium v Jevpatorii. 1. března 1922 emigroval na rybářské bárce do Bulharska. V lednu 1923 maturoval na Ruském gymnáziu v Šumenu. Na přelomu dubna a května téhož roku se mu bez pasu a vstupního víza podařilo přejít přes Rakousko do Československa, kde žili jeho dva starší bratři (Fjodor a Semjon), již dříve evakuovaní s Bílou armádou. Od roku 1923 studoval odbor strojního inženýrství a elektroinženýrství na České technické vysoké škole v Brně a v letech 1925 – 1930 odbor hutního inženýrství na Vysoké škole báňské v Příbrami. Po studiu pracoval nejprve jako analytik v chemické laboratoři železáren v Komárově u Hořovic, a následně od r. 1931 jako chemik se zaměřením na výzkum mozaikového smaltu v mozaikářské dílně J. Tumpacha. V prosinci 1934 získal československé občanství. Postupně převzal vedení Tumpachovy dílny a hutě na tavení skla. S M. Švabinským spolupracoval na mozaikách v Síni padlých legionářů v Památníku osvobození na Vítkově. Po válce také pracoval jako překladatel z ruštiny v nakladatelství Právo (1945 – 1948) a v redakci Sovětské literatury. Podílel se na založení závodu Česká mozaika (v r. 1950 byla začleněna do národního podniku Umělecké sklo v Novém Boru a po jeho likvidaci v r. 1953 do Družstevní práce – Ústředního družstva uměleckých řemesel). K jeho zakázkám v té době patřila např. mozaika Křest Kristův v křestní kapli sv. Ludmily v chrámu sv. Víta v Praze (podle návrhu M. Švabinského) nebo mozaiková výzdoba orloje na radnici v Olomouci (výtvarník K. Svolinský). V r. 1956 byl nucen z Družstevní práce odejít. V témže roce byl pozván do SSSR; na Vasiljevském ostrově v Leningradě založil dílnu na výrobu barevného skla pro mozaiky moskevského metra a zaučoval tam ruské mozaikáře. V r. 1962 nastoupil jako výzkumný pracovník do Výzkumného ústavu technického skla v Praze. V r. 1971 odešel do důchodu. Je pochován na ruském hřbitově v Praze na Olšanech.