Igor Semjonovič Alejnikov

Pocházel z rodiny těrského kozáka, důstojníka. Studoval na Vladikavkazské kadetní škole. V r. 1918 se zúčastnil povstání těrských kozáků, během něhož byl povýšen na kozáckého podporučíka (chorunžij). Od r. 1919 sloužil postupně v Donské armádě, Ozbrojených silách Jihu Ruska a v Ruské armádě. V červenci 1920 byl poslán do Kubáňského vojenského učiliště, v listopadu téhož roku byl s ostatními studenty učiliště evakuován na ostrov Lemnos, kde nadále studoval v důstojnické škole. Byl začleněn do Těrsko-Astrachaňského pluku, s nímž byl v září 1921 převelen do Bulharska, kde dokončil studium na gymnáziu. 28. října 1922 přijel do ČSR. Studoval na chemickém odboru ČVŠT v Brně, v červnu 1927 studium dokončil. 6. března 1937 obhájil disertační práci a získal titul doktora technických věd. Pracoval ve Státním vědeckém ústavu silikátovém v Brně a ve firmě Calofrig v Borovanech u Českých Budějovic. Zastával funkci atamana Všekozáckého studentského chutoru v Brně. Redigoval časopis Kazak za rubežjom. V květnu 1945 zorganizoval osvobození skupiny sovětských válečných zajatců v Mladošovicích. Po druhé světové válce se usadil na Slovensku.