Nikolaj Nikolajevič Aleksejev

Pocházel ze šlechtické rodiny. Studoval na Moskevské univerzitě a krátce na univerzitě v Drážďanech. Po absolvování Právnické fakulty Moskevské univerzity (1906) studoval v letech 1908 – 1910 v Berlíně, Heidelbergu a v Paříži. V r. 1911 získal titul magistra práva a jako soukromý docent přednášel na katedře filozofie Moskevské univerzity. V letech 1912 – 1916 byl mimořádným profesorem státního práva v Moskevském obchodním institutu. Byl členem Všeruského zemského svazu. V letech 1916 – 1917 spolupracoval na zásobování ruské armády v Persii. Na jaře 1917 byl jmenován mimořádným profesorem Moskevské univerzity (do r. 1918). Pracoval v redakcích časopisů Juridičeskij věstnik a Voprosy prava. Od podzimu 1918 do r. 1919 působil jako profesor na katedře státního práva Tauridské univerzity v Simferopolu a současně redigoval noviny Za jedinuju Rossiju. V Dobrovolnické armádě v Jižním Rusku zastával funkci písaře 1. eskadry Krymského jízdního pluku (1919). V srpnu 1919 se stal redaktorem novin Velikaja Rossija a poté řídil literární část OSVAGu (Osvědomitelnoje agentstvo – informační a propagandistický orgán Dobrovolnické armády a později Ozbrojených sil Jižního Ruska). 1. března 1920 byl evakuován přes Konstantinopol a Sofii do Bělehradu, v červnu 1920 se na Krym vrátil a v říjnu 1920 byl ze Sevastopolu znovu evakuován do Konstantinopole, kde do r. 1921 pracoval jako inspektor místní ruské školy. Byl členem Ruské akademické skupiny v Turecku a místopředsedou konstantinopolského Svazu spisovatelů a novinářů. V říjnu 1921 odjel do Československa. V letech 1922 – 1923 byl jedním z redaktorů časopisu Vestnik samoobrazovanija. Od r. 1922 byl profesorem státního práva a vědeckým tajemníkem (do r. 1925) Ruské právnické fakulty v Praze, současně přednášel na Ruské lidové univerzitě v Praze a na ruských dálkových kurzech, které organizovala YMCA. Spolupracoval rovněžs Ruským lidovým institutem v Berlíně. Od r. 1923 spolupracoval s nakladatelstvím YMCA-Press v Praze. Byl jedním z redaktorů časopisu Jevrazijskij sbornik. V letech 1924 – 1931 byl profesorem práva v Berlíně. Od r. 1931 žil a přednášel střídavě v Paříži, Štrasburku, Bělehradě a v Ženevě. Patřil k zakladatelům eurasijského hnutí. Byl členem ruské Filozofické společnosti v ČSR, Svazu ruských Židů v Německu, Ruské akademické skupiny, Jednoty ruských emigrantských studentských organizací, Ruské právnické poradny Zemgoru (Sjednocení ruských činitelů městských a venkovských samospráv; nepolitická organizace pomáhající emigrantům). Podporoval ekumenické hnutí. Za 2. světové války se účastnil francouzského odboje. V r. 1946 získal sovětské občanství. Od r. 1948 žil a přednášel v Ženevě. Jako jeden z prvních vědců se zabýval právem v Sovětském Rusku.