Vladimir Vilgelmovič (Vladimirovič) Almendinger

Pocházel z rodiny důstojníka. Vystudoval Čugujevské vojenské učiliště (červen 1913). Během první světové války sloužil v hodnosti podplukovníka u Simferopolského důstojnického pluku. Spolu s Dobrovolnickou armádou byl 14. listopadu 1920 evakuován z Krymu na poloostrov Gallipoli. V září 1921 odjel do Bulharska, kde pracoval jako dělník. Byl předsedou tamního Spolku Gallipolců. V Československu žil od 19. srpna 1923. V roce 1926 byl za ruskou emigraci v Československu delegátem pařížského Ruského zahraničního sjezdu. Vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Brně (absolvoval v r. 1928). Poté působil postupně jako volontér, vědecká pomocná síla a po nabytí čs. občanství v r. 1931 jako asistent Ústavu zemědělské technologie při této škole (do r. 1944). Za mimořádnou vědeckou práci na VŠZ byl odměňován pravidelnými peněžitými podporami ministerstva zemědělství a ministerstva školství. V r. 1937 obhájil rigorózní práci o využití fyzikálních a chemických vlastností ječmene v zemědělském průmyslu, zejména v lihovarnictví. Byl náměstkem, později místopředsedou a předsedou Gallipolského krajanského spolku v Brně, členem Zemgoru (Sjednocení ruských činitelů městských a venkovských samospráv; nepolitická organizace pomáhající emigrantům), Jednoty ruských absolventů českých vysokých škol v Brně, Sdružení Rusů, účastníků světové války, Fondu pro pomoc ruským studentům v ČSR a Ruského vševojenského svazu. Během druhé světové války byl spolu s dalšími členy Ruského vševojenského svazu podřízen generálovi A. A. von Lampeovi, kterého Němci jmenovali představitelem Spolku ruských vojenských svazů. V r. 1945 před příchodem sovětských vojsk do ČSR emigroval přes Německo do USA. Spolupracoval s ruskými emigrantskými vojenskými organizacemi (váleční invalidé, kozáci, Ruský vševojenský svaz, kadeti). Je pochován na hřbitově v Hollywoodu.