Vladimir Alexandrovič Amfitěatrov-Kadašev

Maturoval na 8. moskevském gymnáziu a poté studoval na Historické a filologické fakultě Moskevské univerzity. Publikovat začal v r. 1908 v novinách Kyjevskij těatral. Od r. 1912 soustavně pracoval v redakci Ruského slova. Publikoval v časopisech a novinách Satyrikon, Russkaja volja, Novosti dňa aj. Od listopadu 1914 do května 1916 pracoval v Itálii jako asistent svého otce. Během občanské války vedl filmové oddělení OSVAGu (Osvědomitělnoje agentstvo – informační a propagandistický orgán Dobrovolnické armády a později Ozbrojených sil Jižního Ruska). Žil v Jaltě, kde pracoval jako redaktor novin Južnyj kurjer. Byl zakladatelem Jaltského bratrstva a členem profesních svazů novinářů Petrohradu, Moskvy, Rostova na Donu a Charkova. V listopadu 1920 byl s Ruskou armádou evakuován do Konstantinopole, kde vstoupil do Konstantinopolského profesního svazu spisovatelů. Na podzim r. 1921 přijel do Československa. Byl členem berlínského Svazu spisovatelů, Svazu ruských novinářů a spisovatelů v ČSR (1921), Svazu ruských spisovatelů a novinářů v ČSR (1924), jedním ze zakládajících členů pražského literárního kroužku Daliborka, častým hostem literárního uskupení mladých emigrantských básníků Poustevna. Spolupracoval s mnoha českými, německými a ruskými periodiky (Rul, Segodňa, Illjustrirovannaja Rossija, Novoje slovo, Mladorus, Spolochi, Veretěno a další). Společně se S. Gornym, I. Lukašem, V. Nabokovem, G. Struvem a V. Tatarinovem patřil k Bratrstvu Kulatého stolu. Byl členem redakčního kolektivu Almanachu na památku 10. výročí bitvy u Zborova a 50. výročí rusko-turecké války (za osvobození Slovanů), který v r. 1927vydal Ruský spolek válečných invalidů v Praze. Po r. 1927 žil střídavě v Praze a v Berlíně, v r. 1936 se přestěhoval k otci do Levanta.