Marija Alexandrovna Andrejeva

V letech 1910 – 1916 studovala na Reálném gymnáziu A. A. Obolenské, v r. 1920 dokončila studium všeobecných dějin na Historické a filologické fakultě Bestuževských vyšších ženských kurzů v Petrohradě. V dubnu 1920 emigrovala k otci do Vyborgu, v prosinci 1921 odjela do Německa a pokračovala v dalším studiu dějin na univerzitě v Göettingenu. Od března 1922 žila v Praze. V r. 1925 dokončila studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V r. 1926 obhájila dizertační práci a získala titul doktora filozofie. V r. 1927 se zúčastnila II. mezinárodního kongresu byzantologů v Bělehradě. V červnu 1928 složila magisterské zkoušky na historicko-filologickém oddělení Ruské akademické skupiny. Poté přednášela všeobecné dějiny na Ruské právnické fakultě v Praze (do zrušení fakulty v r. 1929). Působila na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Byla členkou Slovanského ústavu a do r. 1935 Archeologického ústavu N. P. Kondakova. Byla členkou Ruské historické společnosti (v r. 1940 vyloučena pro neplacení členských příspěvků) a Svazu ruských pedagogů v ČSR (1928 – 1930). Dostávala stipendium československé vlády (IV. kategorie). Díky stipendiu Slovanského ústavu se zúčastnila III. mezinárodního kongresu byzantologů v Aténách. V r. 1936 složila první a o rok později druhé zkoušky z knihovnictví. Od 15. ledna 1936 do r. 1944 byla zaměstnána ve Slovanské knihovně. V r. 1937 získala československé občanství. Na přelomu 30. a 40. let redigovala časopis Byzantinoslavica. V časopise Centralnaja Jevropa publikovala statě o historii Byzance a recenze (1937). Zabývala se obchodními, politickými a kulturními vztahy mezi Byzancí a slovanskými zeměmi, napsala i několik studií o ikonopisectví. Počátkem 40. let se u ní začaly projevovat příznaky duševní choroby, od r. 1944 byla na léčení v Zemském ústavu pro duševně a nervově choré v Bohnicích, kde také zemřela. Poslední zprávy o ní pocházejí z r. 1949. Rok úmrtí a místo, kde byla pohřbena, nejsou známy.