Nikolaj Alexandrovič Antipov

Po maturitě na gymnáziu v Charkově v r. 1909 začal studovat v charkovském Technologickém institutu. Od r. 1917 byl členem strany Národní svoboda. Během občanské války sloužil v Dobrovolnické armádě u praporu železničního vojska Ozbrojených sil Jižního Ruska a u námořnictva. V r. 1920 byl evakuován do Tunisu (Bizerta). Byl předsedou severoafrické pobočky Svazu ruských studentů ve Francii (1921 – 1922). Spolupracoval s novinami Studěnčeskij listok a s časopisem Žili – byli, které vycházely v Tunisu. Do Československa přijel v r. 1922 jako delegát 2. sjezdu Jednoty ruských emigrantských studentských organizací. Vystudoval Ruskou právnickou fakultu v Praze (1927). Byl členem Ruského demokratického studentského svazu a politické strany Rolnické Rusko – Rolnická strana práce a sekretářem a posléze místopředsedou Jednoty ruských emigrantských studentských organizací (1924 – 1930). Byl jedním z redaktorů pražského časopisu Svoimi puťami (1925 – 1926), spolupracoval s redakcí berlínského časopisu Vestnik Kresťjanskoj Rossiji. Byl členem Svazu ruských spisovatelů a novinářů v ČSR. V r. 1926 byl jedním z organizátorů a účastníků Sjezdu ruských studentských emigrantských organizací, který se konal v Paříži. V letech 1932 – 1938 pracoval na Podkarpatské Rusi v redakci časopisu Karpatorusskij golos. Své články publikoval v užhorodských novinách Russkij narodnyj golos. V noci ze 17. na 18. května 1945 byl zatčen jednotkami sovětské vojenské kontrarozvědky SMERŠ a deportován do SSSR. Byl odsouzen v rámci procesu s S. S. Maslovem a jeho spolupracovníky. 31. května 1946 byl jako jediný z této skupiny odsouzen k trestu smrti a byl zastřelen. 23. června 1992 byl rehabilitován.