Andrej Alexandrovič Argunov

Pocházel ze šlechtické rodiny. Byl představitelem narodovolců, později jedním z vůdců Strany socialistů-revolucionářů (eserů) (1905 – 1908 člen Ústředního výboru strany). Vystudoval Právnickou fakultu Moskevské univerzity. V r. 1886 založil Svaz socialistů-revolucionářů v Saratově a nelegálně vydával stranické noviny Revolucionnaja Rossija. V r. 1901 byl vypovězen na Sibiř. V r. 1905 se mu podařilo uprchnout do zahraničí. Po Únorové revoluci v r. 1917 se vrátil do Ruska a začal spolupracovat s redakcí novin Volja naroda. Po Říjnové revoluci vstoupil do Svazu obrození Ruska a zároveň se stal místopředsedou Ufského direktoria (1918). V r. 1919 emigroval přes Čínu do Francie a dále do Československa. V letech 1922 – 1924 dostával finanční podporu od Výboru pro zlepšení životních podmínek ruských spisovatelů a novinářů, žijících v ČSR. V r. 1922 vystoupil ze Strany socialistů-revolucionářů a stal se jedním ze zakladatelů a vůdců strany Rolnické Rusko – Rolnická strana práce (v r. 1934 členství ve straně ukončil). Od r. 1923 byl členem výboru Zemgoru (Sjednocení ruských činitelů městských a venkovských samospráv; nepolitická organizace pomáhající emigrantům). Byl redaktorem časopisu Vestnik Kresťjanskoj Rossiji a spoluredaktorem berlínských novin Rul´. Publikoval v časopise Sovremennyje zapisky a v novinách Poslednije novosti. Byl místopředsedou Svazu ruských spisovatelů a novinářů v ČSR (1923 – 1924). Je pohřben na ruském hřbitově v Praze na Olšanech.