Sandži Basanovič Balykov

Kalmyk (příslušník krymského národa). Vystudoval Novočerkasské kozácké učiliště, které absolvoval v hodnosti podporučíka. Učil na církevní škole. Během občanské války sloužil od 25. října 1918 v Donské armádě jako velitel spojařů u Zjungarského (80.) kalmyckého jízdního pluku. V listopadu 1920 byl spolu s armádou generála P. N. Wrangela evakuován do Konstantinopole. V Turecku spolupracoval s představiteli anglické armády. V r. 1923 odjel do Bulharska, kde pracoval jako stavař a současně se podílel na činnosti Kalmyckého svazu. Od r. 1924 do března 1926 žil ve Francii. Byl hlavním sekretářem organizace Vlajka Kalmycké republiky (Chaľmg Tangčin Tug) a spoluredaktorem časopisu Kovyľnyje volny, který vycházel v Joinville-le-Pont u Paříže (1932). V kozáckých a kalmyckých periodikách publikoval politické statě a povídky z kalmyckého a kozáckého života. Byl jedním ze zakladatelů Kalmyckého národního svazu v Paříži. V dubnu 1926 se přestěhoval do Československa. Aktivně se účastnil činnosti různých kozáckých a kalmyckých spolků a organizací, byl místopředsedou Všekozáckého spolku studentů vysokých škol v ČSR a vedoucím kanceláře Kalmycké komise. Byl tajemníkem redakce časopisu Voľnoje kazačestvo (1928 – 1933) a redaktorem časopisu Kazakija (1933 – 1938). Od r. 1935 žil v Bratislavě, kde pracoval pro různé kozácké organizace.