Georgij Maximovič Tarasevič
Vystudoval reálné učiliště v Uralsku a Technologický institut v Petrohradě (1916). Účastnil se občanské války, sloužil u baterie Markovovy dělostřelecké brigády. Byl evakuován z Krymu na poloostrov Gallipoli a odtud odjel do Československa. V letech 1922 – 1928 studoval na Českém vysokém učení technickém. Po dokončení studia krátce pracoval v soukromé továrně na výrobu ventilů inženýra Podhajského v Hostivaři a v letech 1929 – 1932 byl zaměstnán jako technický úředník v pražské pobočce Škodových závodů v oddělení silničních válců a cukrovarnických strojů. Pracoval na konstrukci vysokotlakých kotlů. Je pohřben v rodinné hrobce na ruském hřbitově v Praze na Olšanech.
Matka: Jelena, rozená Manas.
Manželka: Jekatěrina G., rozená Rozenman (22. 5. 1894, Feodosie v Tauridské gubernii – ?; vychovatelka v ruské školce; poprvé bylo manželství bylo uzavřeno 15. 4. 1923 v Praze [bylo prohlášeno za neplatné], podruhé 7. 4. 1927 v Praze; ).
Děti: Natalija, provdaná Valkanova (3. 6. 1924, Praha – ?); Vadim (11. 1. 1930, Praha – 1938).
Radošovice 32; Praha XIII, Strašnice, Úvalská 11; Jevanská 1287.
Okresní archiv Plzeň, f. Škodovy závody, osobní spis.