Nikolaj Nikolajevič Terleckij

Od r. 1914 studoval na Michajlovské dělostřelecké škole, na Moskevské kadetní škole a poté na 2. kadetní škole Petra I. v Petrohradě. Po jejím uzavření po revoluci v r. 1917 odjel za svojí matkou do Kyjeva. V červenci 1918 se dobrovolně přihlásil do Dobrovolnické armády, ale kvůli nízkému věku byl poslán do přípravné kadetní školy v Tuapse. Tam onemocněl tyfem a po propuštění z nemocnice se několik měsíců toulal po Krymu. Nakonec nastoupil do kadetní školy ve Feodosii. V r. 1920 emigroval do Konstantinopole. Začal studovat na tamním Ruském gymnáziu Všeruského svazu měst a společně s ním přijel v r. 1921 do Československa do Moravské Třebové. V r. 1928 odmaturoval a začal studovat na Českém vysokém učení technickém v Praze, odkud přestoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. V r. 1930 univerzitu opustil. Byl členem literárního uskupení Poustevna. Pracoval v Karpatoruském divadle v Mukačevu, učil latinu a matematiku na českých školách (1932 – 1945 a na začátku padesátých let), působil v baletním souboru Nového německého divadla v Praze a v ruském divadle v Užhorodu. Pracoval v archivu Ruského kulturně-historického muzea (1940). V květnu 1945 byl zatčen NKVD a po výslechu byl propuštěn. V letech 1945 – 1947 pracoval jako překladatel pro Z. Fierlingera na předsednictvu vlády. V r. 1947 získal československé občanství. Byl redaktorem rubriky zahraničí literatury Mladé fronty a knihovníkem v Národním muzeu. Byl členem Československého syndikátu spisovatelů a Svazu československých spisovatelů. V r. 1965 emigroval do Rakouska a od r. 1966 žil ve Švýcarsku.