Grigorij Jakovlevič Trošin
Pocházel z kupecké rodiny. Maturoval na kazaňském gymnáziu (1895), studoval ve Vjatském semináři a na Lékařské fakultě Kazaňské univerzity (absolvoval v r. 1900). Krátce působil jako újezdní lékař v Ardatovském újezdu v Simbirské gubernii, od listopadu 1900 pracoval v lékařském oddělení ministerstva vnitra v Petrohradě a od srpna 1901 v Nemocnici sv. Nikolaje Divotvůrce pro choromyslné, postupně jako sekundář, vedoucí oddělení a primář. Během rusko-japonské války působil jako plukovní lékař. Specializoval se na klinickou psychiatrii, psychologii a dětskou psychopatologii. Zajímal se rovněž o psychologickou analýzu problémů estetiky. Byl jedním ze zakladatelů Společnosti pro vzdělání a výchovu psychicky nemocných dětí (1909). Od r. 1913 vedl v Petrohradě vlastní psychiatrickou léčebnu a školu pro děti s poruchami vývoje. Od r. 1917 vedl katedru na Kazaňské univerzitě. V r. 1919 byl jmenován profesorem psychiatrie a v r. 1922 byl zvolen děkanem Lékařské fakulty Kazaňské univerzity. 26. prosince 1922 byl z Ruska vypovězen. Do března 1923 žil v Německu v Berlíně, kde pracoval nad učebnicí psychiatrie. V dubnu téhož roku odjel do Československa. Byl profesorem na katedře soudního lékařství Ruské právnické fakulty a vedl katedru pedologie Ruského pedagogického institutu J. A. Komenského v Praze. Pod jeho vedením byly uskutečněny psychotechnické výzkumy v ruských gymnáziích v Moravské Třebové a v Praze. Působil jako lékař Ruského Červeného kříže v Praze. Byl zakládajícím členem Spolku ruských lékařů v Československu a jeho předsedou (od r. 1927) a členem ruské Filozofické společnosti. Podílel se na založení časopisu Russkaja škola za rubežom. Účastnil se sjezdů ruských lékařů v Praze (1924), Varšavě, Bělehradě, Sofii, Paříži aj. Je pohřben na ruském hřbitově v Praze na Olšanech.
Otec: Jakov (technik). Manželka: Marija Leonťjevna (1872, Petrohrad – 1947, Praha). Děti: Leonid (4. 5. 1902, Simferopol – ?; strojní inženýr. V r. 1920 byl evakuován s černomořskou flotilou, v r. 1923 přijel do Československa. Vystudoval České vysoké učení technické v Praze.).
Práce ruské, ukrajinské a běloruské emigrace vydané v Československu 1918 – 1945 (Bibliografie s biografickými údaji o autorech). D. 1, sv. 2. Bibliografii zpracovaly Zdeňka Rachůnková a Michaela Řeháková, biografická hesla zpracoval Jiří Vacek za spolupráce a redakce Z. Rachůnkové a M. Řehákové; úvod J. Vacek. Národní knihovna ČR, Praha 1996.
Cena K. D. Ušinského Ruské akademie věd.
Praha II, Nové Město, Tylovo nám., hotel Beránek; Praha XVI, Smíchov, Lumírova 2; Praha XIX, Bubeneč, Bučkova 27, 29.
Národní archiv, f. MZV – Ruská pomocná akce, k. 270.
Хроника культурной, научной и общественной жизни русской эмиграции в Чехословацкой республике. Т. 1. 1919 – 1929. Под ред. Л. Белошевской. Славянский институт АН ЧР, Прага 2000; ibid, Т. 2. 1930 – 1939. Под ред. Л. Белошевской. Славянский институт АН ЧР, Прага 2001; Сухарев, Юрий Николаевич. Материалы к истории русского научного зарубежья. Кн. 1. Рос. фонд культуры [и др.], Мoсква 2002; Незабытые могилы. Российское зарубежье: некрологи 1917 – 1997. В 6 т. Сост. В. Н. Чуваков; под ред. Е. В. Макаревич. Т. 6. Книга 2. Российская государственная библиотека, Москва 2006; Rovenský, Jozef – Vítek, Peter – Harbuľová, Ľubica – Vajó, Július – Čech, Pavel – Bernadič, Marián. Ruskí a ukrajinskí lekári v Česku a na Slovensku. SAP – Slovak Academic Press, s.r.o., Bratislava 2016.