Valentin Nikolajevič Vasiljev

V letech 1912 – 1918 studoval na gymnáziu v Oděse. Za občanské války vstoupil do Dobrovolnické armády. V r. 1920 byl evakuován z Krymu do Konstantinopole, odkud odjel do Francie a poté do Československa. V r. 1922 maturoval na Ruském reálném reformním gymnáziu v Moravské Třebové, poté studoval chemii na České technické vysoké škole v Brně a na Vysoké škole báňské v Příbrami (1925 – 1929). Po studiu pracoval postupně ve Škodových závodech v Hrádku u Rokycan a v železárnách v Komárově a v Podbrezové. Od r. 1935 byl vedoucím chemické laboratoře v Jáchymově. V letech 1938 – 1943 pracoval jako inženýr v železárnách v Banské Štiavnici. Po skončení války krátce působil jako překladatel v informačním centru armády generála R. J. Malinovského na Slovensku. Poté vyučoval na průmyslové škole v Bratislavě. Zabýval se technologickými metodami výroby a odlévání barevných kovů; získal patent na hutní pec na výrobu olova. Dálkově učil na Báňské a hutní fakultě Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě. Byl vedoucím kateder na Hornické fakultě a Hutní fakultě Vysoké školy technické v Košicích. V r. 1952 byl jmenován docentem. Od r. 1954 učil na Státní průmyslové škole textilní a papírnické v Ružomberoku. Zemřel na následky těžké nemoci, způsobené jeho dlouhotrvající prací v uranových dolech.