Viktor Michajlovič Vasnecov
Do Československa přijel spolu s matkou v r. 1924. Vystudoval Anglický ústav v Praze (1937) a Německou vysokou školu technickou v Praze (1937 – 1942). Po dokončení studií pracoval rok na okupovaném území Běloruska. Byl členem Spolku ruských emigrantských studentských organizací. Po r. 1939 vstoupil do Národního svazu práce, po r. 1943 ho opustil. 13. května 1945 byl zatčen sovětskými speciálními jednotkami, deportován do SSSR a 6. června 1945 za členství v kontrarevolučních organizacích odsouzen k deseti letům v nápravně pracovních táborech. Trest si odpykával v táborech na Sibiři. Jako vnuk známého ruského malíře V. M. Vasnecova byl propuštěn ještě před vypršením trestu. Protože neměl československé občanství, nebyl mu umožněn návrat do Československa. Zůstal v SSSR, usadil se v Kyjevě u rodičů svojí manželky (rovněž bývalé trestankyně) a živil se jako inženýr a překladatel.
Otec: M. V. Vasnecov. Matka: Olga Vasiljevna, rozená Poletajeva (30. 3. 1890, Moskva – 1961, Praha?; botanička, ikonopiska). Manželka: Světlana Sergejevna (lékařka). Děti: Michail (1955?, Sibiř).
Národní archiv, f. Oni byli první; Kartotéka ruských, ukrajinských a běloruských emigrantů v meziválečném Československu (Slovanská knihovna Praha); Soukromý archiv A. Kopřivové.
Евреинов, Алексей Борисович. Между двумя эмиграциями. Сударыня, Торонто – СПб 2005; Воспоминания. Дневники. Беседы. Русская эмиграция в Чехословакии. Сост. и общ. ред. Л. Белошевская. Славянский институт АН ЧР, Прага 2011.