Sergej Nikolajevič Vojcechovskij

Pocházel ze šlechtické rodiny. Maturoval na reálném učilišti ve Velikých Lukách. Od r. 1902 studoval na Konstantinovském dělostřeleckém učilišti v Petrohradě. Studium dokončil v r. 1904 v hodnosti poručíka. Nastoupil službu u 4. baterie 20. dělostřelecké brigády v Achalzychu. Účastnil se rusko-japonské války. Od r. 1905 působil jako správce kanceláře 4. baterie. V r. 1908 nastoupil na Nikolajevskou akademii Generálního štábu; studium dokončil v hodnosti kapitána v r. 1912. V r. 1913 absolvoval Moskevskou pilotní leteckou školu. Během první světové války sloužil na frontě. V r. 1914 byl povýšen na majora, v r. 1915 dočasně zastával funkci náčelníka štábu 69. pěší divize. Od srpna 1917 byl náčelníkem štábu československé střelecké divize, v únoru 1918 byl jmenován podplukovníkem 3. československého střeleckého pluku. Od června thož roku velel Západní skupině vojsk a poté Jekatěrinburské skupině spojených československých a ruských vojsk. V prosinci 1918 oficiálně vystoupil z československé armády a znovu vstoupil do armády ruské. Od 1. ledna 1919 velel 2. ufskému sboru a od června téhož roku 2. sibiřské armádě. Od 25. ledna 1920 byl hlavním velitelem ruských vojsk na Sibiři. Na konci února 1920 odplul z Vladivostoku na Krym, kde se stal členem štábu generála P. N. Wrangela. Na začátku listopadu téhož roku odjel ze Sevastopolu do Konstantinopole, kde pomáhal při repatriaci ruských vojáků. Na jaře 1921 přijel do Československa, získal občanství a 1. května 1921 vstoupil do československé armády v hodnosti brigádního generála. Velel zpočátku 24. pěchotní brigádě v Michalovcích, od r. 1923 9. pěchotní divizi v Trnavě. V r. 1925 byl povýšen na divizního generála. Od r. 1927 byl zemským velitelem v Brně, v r. 1929 byl povýšen na armádního generála a v r. 1935 se stal zemským velitelem v Praze. V rámci své funkce řídil výstavbu pohraničních opevnění. V září 1938 byl jmenován velitelem 1. armády. Aktivně spolupracoval s těmi generály, kteří odmítali kapitulaci. 1. dubna 1939 byl penzionován. Spolu s generály J. Bílým a S. Ingrem vypracoval organizační strukturu ilegální armády (později Obrana národa). Vzhledem k tomu, že jeho osoba nebyla přijatelná pro případnou spolupráci se Sovětským svazem, přerušil v květnu 1939 svoji činnost v ilegálním hnutí. V době druhé světové války byl pod stálým dohledem německých bezpečnostních složek. 12. května 1945 byl zatčen jednotkami sovětské vojenské kontrarozvědky SMERŠ, deportován do SSSR a 15. září 1945 odsouzen k deseti letům v nápravně pracovních táborech. Zemřel v táboře Ozerlag. Je pohřben na bývalém hřbitově Ústřední nemocnice č. 1 Ozerlagu u vesnice Ševčenko v Tajšetském kraji v Irkutské oblasti.