Sergej Nikolajevič Vojcechovskij
Pocházel ze šlechtické rodiny. Maturoval na reálném učilišti ve Velikých Lukách. Od r. 1902 studoval na Konstantinovském dělostřeleckém učilišti v Petrohradě. Studium dokončil v r. 1904 v hodnosti poručíka. Nastoupil službu u 4. baterie 20. dělostřelecké brigády v Achalzychu. Účastnil se rusko-japonské války. Od r. 1905 působil jako správce kanceláře 4. baterie. V r. 1908 nastoupil na Nikolajevskou akademii Generálního štábu; studium dokončil v hodnosti kapitána v r. 1912. V r. 1913 absolvoval Moskevskou pilotní leteckou školu. Během první světové války sloužil na frontě. V r. 1914 byl povýšen na majora, v r. 1915 dočasně zastával funkci náčelníka štábu 69. pěší divize. Od srpna 1917 byl náčelníkem štábu československé střelecké divize, v únoru 1918 byl jmenován podplukovníkem 3. československého střeleckého pluku. Od června thož roku velel Západní skupině vojsk a poté Jekatěrinburské skupině spojených československých a ruských vojsk. V prosinci 1918 oficiálně vystoupil z československé armády a znovu vstoupil do armády ruské. Od 1. ledna 1919 velel 2. ufskému sboru a od června téhož roku 2. sibiřské armádě. Od 25. ledna 1920 byl hlavním velitelem ruských vojsk na Sibiři. Na konci února 1920 odplul z Vladivostoku na Krym, kde se stal členem štábu generála P. N. Wrangela. Na začátku listopadu téhož roku odjel ze Sevastopolu do Konstantinopole, kde pomáhal při repatriaci ruských vojáků. Na jaře 1921 přijel do Československa, získal občanství a 1. května 1921 vstoupil do československé armády v hodnosti brigádního generála. Velel zpočátku 24. pěchotní brigádě v Michalovcích, od r. 1923 9. pěchotní divizi v Trnavě. V r. 1925 byl povýšen na divizního generála. Od r. 1927 byl zemským velitelem v Brně, v r. 1929 byl povýšen na armádního generála a v r. 1935 se stal zemským velitelem v Praze. V rámci své funkce řídil výstavbu pohraničních opevnění. V září 1938 byl jmenován velitelem 1. armády. Aktivně spolupracoval s těmi generály, kteří odmítali kapitulaci. 1. dubna 1939 byl penzionován. Spolu s generály J. Bílým a S. Ingrem vypracoval organizační strukturu ilegální armády (později Obrana národa). Vzhledem k tomu, že jeho osoba nebyla přijatelná pro případnou spolupráci se Sovětským svazem, přerušil v květnu 1939 svoji činnost v ilegálním hnutí. V době druhé světové války byl pod stálým dohledem německých bezpečnostních složek. 12. května 1945 byl zatčen jednotkami sovětské vojenské kontrarozvědky SMERŠ, deportován do SSSR a 15. září 1945 odsouzen k deseti letům v nápravně pracovních táborech. Zemřel v táboře Ozerlag. Je pohřben na bývalém hřbitově Ústřední nemocnice č. 1 Ozerlagu u vesnice Ševčenko v Tajšetském kraji v Irkutské oblasti.
Otec: Nikolaj Karlovič (1857 – 1920; důstojník). Matka: Marija Michajlovna, rozená Gnatovskaja. Manželka: Margarita Viktorovna, rozená Temnikova (? – 1967, USA; dcera důstojníka ruské armády, sestra G. V. Temnikova a L. V. Temnikova. po válce žila u syna v Německu a v r. 1950 s ním odjela do USA). Děti: Georgij (Jiří; 10. 1. 1910, Petrohrad – 15. 11. 1993; v r. 1945 emigroval do Německa, od r. 1950 žil v USA).
Práce ruské, ukrajinské a běloruské emigrace vydané v Československu 1918 – 1945 (Bibliografie s biografickými údaji o autorech). D. 1, sv. 1. Bibliografii zpracovaly Zdeňka Rachůnková a Michaela Řeháková, biografická hesla zpracoval Jiří Vacek za spolupráce a redakce Z. Rachůnkové a M. Řehákové; úvod J. Vacek. Národní knihovna ČR, Praha 1996; Mé vzpomínky na 3. střelecký pluk „Jana Žižky z Trocnova“. In: Vzpomínky 1917 – 1937. Sborník prací býv. příslušníků pluku k dvaсátému výročí založení pěšího pluku 3. Jana Žižky z Trocnova, Kroměříž 1937, s. 8 – 94.
Řád sv. Vladimíra 3. třídy s meči (1919), 4. třídy s meči a stuhou (1916); Řád sv. Anny 2. třídy s meči (1915), 3. třídy s meči a stuhou (1915), 4. třídy s nápisem Za statečnost (1915); Řád sv. Stanislava 2. třídy s meči (1915), 3. třídy (1912), 3. třídy s meči a stuhou (1916); Vojenský řád Za veliký Sibiřský pochod 1. třídy č. 1 (1920); Československý válečný kříž (1919); Řád Sokola; Řád Čestné legie 3. třídy (1929), 4. třídy (1926); Řád Jugoslávské Koruny 1. třídy (1937); Řád sv. Sávvy 1. třídy (1930), 2. třídy (1929); Řád hvězdy Rumunska 1. třídy (1937); Řád Bílého lva 3. třídy in memorim (1997).
Praha II, Nové Město, Hotel Imperial, Na Poříčí 15, Dřevná; Praha XIII, Vršovice, Tyršova; Praha I, Staré Město, Konviktská; Brno, Husova 9.
Vojenský ústřední archiv, osobní spis; Národní archiv, f. Policejní ředitelství; Národní archiv, f. Oni byli první; Kartotéka ruských, ukrajinských a běloruských emigrantů v meziválečném Československu (Slovanská knihovna Praha); Soukromý archiv A. Kopřivové.
Fidler, Jiří et al. Československá generalita. Biografie. Armádní generálové 1918 – 1938. Historický ústav armády ČR, Praha 1995; Fidler, Jiří. Generálové legionáři. Books, Brno 1999; Клавинг, Валерий. Гражданская война в России: Белые армии. Военно-историческая библиотека. АСТ, Москва – Terra Fantastica, Санкт-Петербурге 2003; Канинский, Геннадий Георгиевич. «Иначе не мог поступить». Русский генерал Сергей Николаевич Войцеховский. Биографический очерк. Челябинский военный автомобильный институт, Челябинск 2003; Волков Сергей Владимирович – Егоров, Николай Дмитриевич – Купцов, Иван Владимирович. Белые генералы Восточного фронта Гражданской войны. Биографический справочник. Русский путь, Москва 2003; Bystrov, Vladimír. Osud generála. Komentář k některým dokumentům o životě a tragickém konci Sergeje Vojcechovského. Academia, Praha 2007; Preclík, Vratislav. T. G. Masaryk a jeho legionáři. In: ČAS, časopis Masarykova demokratického hnutí, č. 97, s. 4 – 8, leden – březen 2012.