Konstantin Konstantinovič Žadkevič
V r. 1920 emigroval s rodinou do Konstantinopole, kde studoval na francouzském gymnáziu. Do Československa přijel v prosinci 1921. Ve studiu pokračoval na pražském Francouzském reálném gymnáziu (1922 – 1923) a maturoval na Ruském reálném reformním gymnáziu v Praze (1928). V letech 1928 – 1929 studoval na Katolické univerzitě v Lovani, v r. 1935 dokončil studium na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Pracoval ve Spektroskopickém ústavu Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. V r. 1937 získal československé občanství. Ve školním roce 1938/1939 obhájil disertační práci. Na konci třicátých let pracoval v Čedoku a soukromě učil francouzštinu, němčinu a angličtinu. Byl členem Jednoty československých matematiků a fyziků v Praze. Na podzim 1940 odjel pracovat do Německa. Byl členem odbojové antifašistické skupiny Evropská unie. V září 1943 byl zatčen gestapem a v r. 1944 popraven.
Otec: Konstantin Vladimirovič (24. 9. 1881, Orel – po 1950; právník. Vystudoval Právnickou fakultu Petrohradské univerzity (1904) a ve studiu pokračoval na ekonomickém oddělení Polytechnického institutu v Petrohradě, studium však nedokončil. Pracoval nejprve v Kerči v kanceláři gubernátora a v letech 1919 – 1920 jako úředník v družstvu na Krymu. V r. 1920 emigroval s rodinou do Konstantinopole, kde pracoval v kanceláři na vyslanectví. Od prosince 1921 žil v Československu. V letech 1922 – 1924 studoval na Ruské právnické fakultě v Praze, dával soukromé hodiny francouzština a němčiny, pracoval v Ruském červeném kříži. V r. 1936 získal československé občanství. Byl členem Svazu ruských studentů v Československu, Svazu ruských spisovatelů a novinářů v ČSR a Jednoty ruských právníků.). Matka: Olga Vasiljevna, rozená Kostomarova (23. 4. 1883, podle jiných pramenů 1886, Orel – po 1962; stomatoložka. Studovala v petrohradském Ženském lékařském institutu. V r. 1920 emigrovalа do Konstantinopole, od prosince 1921 žila v Československu. Pracovala jako asistentka stomatologa v lékařském oddělení Zemgoru [Sjednocení ruských činitelů městských a venkovských samospráv; nepolitická organizace pomáhající emigrantům] a v Ruském červeném kříži, od r. 1935 pracovala pro kulturně-vzdělávací spolek Ukrajinské společenství. V r. 1936 získala československé občanství.). Manželka: T. O. Rozgon. Děti: Vladimir (1941 – 2011).
O vlivu rozpustidel na selektivní pásy absorpčních spekter. Přírodovědecká fakulta, Praha 1939. 14 s.
Radošovice 60; Praha XVI, Smíchov, Fibichova 14; Praha II, Nové Město, Na Výtoni 5.
Soukromý archiv A. Kopřivové.
Воспоминания. Дневники. Беседы. Русская эмиграция в Чехословакии. Сост. и общ. ред. Л. Белошевская. Славянский институт АН ЧР, Прага 2011.