Grigorij Ivanovič Dolgopjatov

Donský kozák. Studoval na Kamenském reálném učilišti a Novočerkasském kozáckém učilišti. Účastník první světové a občanské války. Od r. 1915 sloužil v 19. kozáckém pluku, od r. 1918 velel 18. donskému jezdeckému kozáckému pluku Donské armády. 20. října 1920 byl s armádou P. N. Wrangela evakuován z Krymu do Turecka. Od listopadu 1920 do října 1921 žil v táboře na ostrově Lemnos a v táboře Kabakça nedaleko města Çatalca. V listopadu 1921 přijel přes Bulharsko do Československa. Vystudoval České vysoké učení technické v Praze. Živil se jako úředník, učil v Ruském institutu zemědělského družstevnictví v Praze, byl ředitelem Pojišťovny ruských pracovníků v zemědělství a redaktorem časopisu Chozjain. Byl předsedou administrativní komise a členem ústředního výboru Svazu ruských zemědělců při Zemědělské jednotě ČSR, členem výboru Fondu pomoci ruským studentům, členem Svazu ruských spisovatelů a novinářů v ČSR, Ruského Sokola v Praze, Donské historické komise, Bratrstva pro pohřbívání ruských pravoslavných občanů a pro ochranu a udržování jejich hrobů v ČSR. V r. 1926 se jako delegát ruské emigrace v Československé republice zúčastnil Ruského zahraničního sjezdu v Paříži. 14. května 1945 byl zatčen jednotkami sovětské vojenské kontrarozvědky SMERŠ a deportován do SSSR. 8. září 1945 byl za „členství v antisovětské organizaci“ odsouzen na deset let v nápravněpracovních táborech. V r. 1955 se vrátil do Československa a až do své smrti žil v Mariánských Lázních.