Konstantin Pavlovič Fjodorov
Vystudoval Technologický institut v Petrohradě, praxi získal při pobytu v Belgii. Pracoval jako konstruktér v Ochtinských závodech na výrobu střelného prachu v Petrohradě (1890 – 1891). V letech 1892 – 1899 byl ředitelem strojírenského závodu Bruno Gofmark a Alexandrovské slévárny oceli a válcovny kolejnic. Dále pracoval v Obuchovském závodě v Petrohradě. Od r. 1903 byl předsedou představenstva Caricynského závodu na výrobu děl. Účastník Bílého hnutí. V r. 1922 odjel na léčení do Německa, odkud emigroval do Československa. Byl členem a předsedou Spolku ruských inženýrů a techniků v ČSR, členem Ruské obchodní a průmyslové komise v ČSR, členem vedení Svazu ruských pedagogů středních a základních škol v ČSR, Jednoty ruských emigrantských organizací v ČSR a Výboru pro boj s tuberkulózou. Je pohřben na ruském hřbitově v Praze na Olšanech.
Manželka: Anna Alexandrovna (1861 – 1927, Praha; učitelka, členka Svazu ruských pedagogů středních a základních škol v ČSR). Děti: A. K. Fjodorov; syn V. (člen Spolku Gallipolců v Jižní Americe).
Praha XVII, Košíře 1371
Národní archiv, f. MZV – Ruská pomocná akce, k. 194; Kartotéka ruských, ukrajinských a běloruských emigrantů v meziválečném Československu (Slovanská knihovna Praha).
Документы к истории русской и украинской эмиграции в Чехословацкой республике (1919 – 1939). Сост. Сладек, Зденек – Белошевская, Любовь. Славянский институт АН ЧР, Прага 1998; Хроника культурной, научной и общественной жизни русской эмиграции в Чехословацкой республике. Т. 1. 1919 – 1929. Под ред. Л. Белошевской. Славянский институт АН ЧР, Прага 2000; ibid, Т. 2. 1930 – 1939. Под ред. Л. Белошевской. Славянский институт АН ЧР, Прага 2001; Незабытые могилы. Российское зарубежье: некрологи 1917–1997. В 6 т. Сост. В. Н. Чуваков; под ред. Е. В. Макаревич. Т. 6. Книга 2. Российская государственная библиотека, Москва 2006; nekrolog: Новости, 1936, № 30.