Alexandr Iljič Glazunov

Vystudoval metalurgii a elektrochemii na Petrohradském polytechnickém institutu. Během první světové války zkoumal v laboratoři možnosti při vedení chemické války. Řídil výrobu síry, jódu a bromu pro vojenské účely. V r. 1921 emigroval přes Konstantinopol do Československa, v r. 1922 obhájil disertační práci na Českém vysokém učení technickém. Od r. 1923 byl mimořádným a od r. 1933 řádným profesorem fyzikální chemie, metalografie, elektrometalurgie a železářství na Vysoké škole báňské v Příbrami. V letech 1935 – 1936 byl rektorem této školy. Byl přednostou Ústavu teoretického hutnictví v Příbrami a členem zkušební komise pro 2. státní zkoušku z hutního inženýrství, stálým přísežným znalcem obchodního soudu v Praze a členem redakční rady časopisu Metaux et Corrosion. V r. 1945 se společně s Vysokou školou báňskou přestěhoval z Příbrami do Ostravy. V r. 1947 odjel na služební cestu do Švýcarska a vzhledem k politické situaci se již do Československa nevrátil. Od r. 1950 žil v Chile. Byl mimořádným členem Královské české společnosti nauk v Praze a Patentního úřadu, členem Československé společnosti chemické, Masarykovy akademie práce, Fondu pomoci ruským studentům, Spolku ruských inženýrů a techniků v ČSR, Svazu ruských spisovatelů a žurnalistů v ČSR, britských Institutu kovů, Institutu litiny a oceli a Faradayovy společnosti, francouzské společnosti Spolku francouzských civilní ch inženýrů, Mezinárodni asociace pro zkoušení materiálů aj. Byl čestným členem Spolku Ostravan. Přednášel na mezinárodních sjezdech a kongresech v Bordeaux, Štrasburku, Lille a dalších. Vyvinul metodu získávání zlata z mořské vody, zabýval se užitím elektrochemie v lékařství. Je autorem více než sta vědeckých prací.