David Davidovič Grimm

Vystudoval Právnickou fakultu Petrohradské univerzity (1885). V letech 1889 – 1891 byl soukromým docentem Imperátorské Dorpatské univerzity. V r. 1899 byl jmenován mimořádným, v r. 1901 řádným profesorem Petrohradské univerzity. V r. 1906 se stal děkanem právnické fakulty a v letech 1910 – 1911 byl rektorem univerzity. V letech 1891 – 1905 byl profesorem na Právnickém učilišti, v letech 1896 – 1906 učil na Vojenské právnické akademii. Od r. 1906 byl profesorem Bestuževských vyšších ženských kurzů. Byl členem Státní rady. Od května do června 1917 byl náměstkem ministra školství v Prozatímní vládě. Po Říjnové revoluci v r. 1917 se podílel na činnosti antibolševických organizací. Byl členem Ústředního výboru Konstitučně-demokratické strany. V září 1919 byl zatčen a po propuštění odjel do Kyjeva. V únoru 1920 emigroval do Finska, odkud odjel do Francie. Byl místopředsedou Ruské akademické skupiny v Paříži (od r. 1921) a členem Svazu ruských akademických organizací v zahraničí. Od r. 1922 žil v Československu. V letech 1922 – 1927 byl profesorem římského a občanského práva na Ruské právnické fakultě v Praze, v letech 1924 – 1927 byl děkanem této fakulty. Spolupracoval s Ruským vědeckým institutem v Berlíně. Byl členem Svazu ruských válečných invalidů v ČSR. V r. 1927 odjel do Estonska, kde se stal profesorem univerzity v Tartu. Od r. 1937 žil v Lotyšsku.